čtvrtek 28. ledna 2021 Otýlie

Jedná se o blog, názory redakce se nemusí s názory autora shodovat.

BLOG: Moje zkušenost s koronavirem: jsem z toho venku?

Nechci jásat předčasně, ale snad to vypadá, že tuhle „čínskou rýmičku“ máme za sebou. Prali jsme se s ní nějakých 16 dní a bylo to jako jízda na horské dráze, chvíli nahoře a pak zas pořádný sešup dolů.

Jeden den jsme oba s mužem mysleli, že je to za námi, připadali jsme si úplně zdraví a další den jsme neměli sílu vstát z postele (což je s dvouletým svištěm docela nežádoucí stav). A zvlášť finále opravdu stálo za to. Měla jsem čím dál větší dýchací obtíže a pocit, že mi snad shoří plíce. Nedovolily mi pořádně se nadechnout a Ventolín, „dýchátko“, které jako astmatik používám při obtížích, nepomáhalo. Co vám budu povídat, byl to fakt hnus. Sajrajt jeden čínskej.

Nicméně musím zaklepat, zimnice, teploty, bolesti svalů a hlavy se zdají být pryč. Taky chuť a čich se pomalu mírně zlepšuje.  I tak to ale není ono. Otravuje mě šílená únava. Všechno mě vyřídí. Uvařím a připadám si, jako bych zaběhla maraton. V sobotu (posvátný den, kdy k dítěti vstává muž) jsem spala přes dvanáct hodin. Co mě teď zachraňuje, je odpolední spánek „po o“. V praxi to vypadá tak, že já po poledni sotva už stojím na nohách a belhám se do postele, dítě se mračí a volá „Nyný hájí ne.“ Vím, že je to u korony normální stav, ale doufám, že nebude trvat moc dlouho, protože tohle mě fakt štve.

Ohodnoť článek

Štítky blog, koronavirus, chřipka, karanténa, uzdravení

Komentáře

Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.

Přihlášení uživatele

Zapomenuté heslo

Na zadanou e-mailovou adresu bude zaslán e-mail s odkazem na změnu hesla.