Čtete text rubriky Blogy a komentáře. Jedná se názor autora, který se nemusí shodovat s postojem redakce.
Bylo to úplně jiné, než co jsem kdy zažila. Svaly na nohou mě bolely tak, že jsem nemohla vstát z postele. Pak to najednou přestalo, ale jen na jeden den, aby se ten následující koronavirus vrátil znova - ve větší síle a s dalšími novými příznaky.
Hned v úvodu bych ráda zmínila, že mohu mluvit jen za sebe a své blízké, protože průběh nemoci je logicky velmi individuální. Ve svém okolí mám například i ženu, která byla naprosto bezpříznaková a nebýt pozitivního testu, neměla by šanci nic poznat.
Že něco není v pořádku, jsem poznala čtvrtý den po kontaktu s covid pozitivní kamarádkou. Bolely mě svaly na nohou tak, že jsem se nemohla zvednout z postele. K tomu se další den přidaly i pořádné bolesti hlavy a zad.
Šestý den po kontaktu (v pondělí), kdy jsem jela na testy, mi bylo úplně nejhůř. Byla jsem si celkem jistá, že test vyjde pozitivně, protože mi bylo hrozně zle, ale úplně jinak, než jsem doposud zažila. Navíc jsem nikde nebyla, neměla jsem kde přijít k jiné viróze. Viděla jsem se jen s covid pozitivní kamarádkou – první návštěvou po tom, co nám skončila preventivní tří týdenní karanténa – jako naschvál.
O tom, jak probíhal odběr jsem psala už v minulém článku. Ještě ten samý den přišel výsledek – NEGATIVNÍ. Připadala jsem si jako blázen. Je to snad psychosomatické? Nebo jsem vážně takový hypochondr? Den na to už mi bylo celkem líp, tak jsem to neřešila. Jenže následující den (středa) můj muž dostal vysoké horečky. K tomu ho taky šíleně bolely nohy, záda a hlava – prostě jako přes kopírák – s tím rozdílem, že já jsem teploty neměla.
Myslela jsem, že už jsem z toho venku, když se mi najednou zase dost přitížilo – a úplně jinak. Hodně mě bolely dutiny, jakoby za očima, a přidala se k tomu obrovská únava a malátnost. Opět jsem měla problém se zvednout z postele. Byli jsme s mužem zkrátka super dvojka. Do toho začala naše dvouletá dcerka pokašlávat a nejspíš měla i teploty (jako naschvál se nám rozbil bezdotykový teploměr a klasickým lihovým se nám ji nepodařilo změřit). Nutno říct, že dcerka byla úžasná a snášela to z nás tří nejlíp. V pátek jsme oba s mužem přišli o čich. A já i o chuť. V sobotu byl muž objednaný na testy a v neděli nám přišel výsledek – POZITIVNÍ. Bude znít blbě, když napíšu, že se mi normálně ulevilo? Stejně jsme věděli, že to máme, a teď jsme to aspoň měli konečně černé na bílém.
Na covidu je zvláštní, že přichází ve vlnách. Vždycky jsem měla nějaký den pocit, že už jsem v pořádku, bez problémů jsem doma fungovala a pak bum – zase se objevily nějaké nové příznaky. Ke konci nemoci to byl nově hrdelní kašel a problémy s dechem. Celkově se to hrozně vleklo, ležela jsem zhruba deset dnů.
Další týden pak trvalo, než se mi obnovil čich a chuť. Co si budeme povídat, třeba při vynášení nočníku to byla velká výhoda :-).
Nemít chuť bylo zvláštní. Nemůžu říct, že bych ji neměla vůbec, ale byla dost utlumená. Třeba u lžičky medu by se mi normálně křivila pusa, ale během covidu jsem ji snědla a zdálo se mi, že je to malinko sladké. Že asi nemám chuť jsem zjistila, když jsme s dcerkou upekly mrkvový koláč – podle mého muže naprosto fantastický, podle mě mdlý a divně bez chuti. No nenaštve to?
Foto Markéta Hamerníková
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
Nebojte se koronaviru, není to natolik nebezpečná hrozba a dá se mu docela jednoduše ubránit hlavně prevencí - podporou imunitního systému (kromě vitamínu C v čerstvém ovoci a zelenině především dostatek melatoninu k dobrému spánku a serotoninu s podporou L-Tryptofanu včetně jeho přírodních zdrojů, jako jsou ořechy, mandle, ovesné vločky a další celozrnné obiloviny, luštěniny, zdravé tuky) a doplňování hořčíku např. chloridem hořečnatým ve farmac. kvalitě. Především omezit stres (i kávu a alkohol) a upravit životní styl, žít v poklidu, v lásce a harmonii, eliminovat negativní myšlenky atd. - více se dozvíte třeba tady: http://koronavirus.jecool.net/Ovšem v souvislosti s Covid-19 je zde jiná hrozba: Profesor Prymula již naznačil možnost (tento TV pořad je k nalezení např. na Youtube), že by se pro uchovávání informací o očkování atp. ohledně Covid-19 dal využít čip. Zabraňme ve vlastním zájmu očipování lidí, je to past! Nejde totiž o to, že vás někdo bude na dálku sledovat, to je nepodstatné, ale pomocí čipu lze snižovat vibrační úroveň, působit na mysl každého z vás, tím pádem také snižovat přirozenou imunitu atp. Toto je již odzkoušeno pokusně na krysách - tato informace byla zveřejněna v deníku Právo a MF Dnes v roce 2005 a výstřižek z novin je k nalezení např. na www.vesmirnilide.cz Stanete se roboty v cizích rukách, již nebudete svobodné bytosti a budete plnit příkazy, kdovíjakých entita zrůd. Pochopitelně to nebude ve vašem zájmu, ale v jejich, využijí vás jako nástroj, bezcitně a velmi bolestně - horší genocida než za Hitlera. Kdo si to vybere, ten si to také prožije na vlastní kůži.
Pane Vladimíre, kdo to neprožil, nepochopí. Teď jsem uz několikátou noc prodejchala šílený bolesti nohou a zad. Měla jsem stejně názory jako vy. Ale rázem jsem je změnila. Máte pocit jako by vám to rozeižíralo kosti. Po odeznění bolesti myslím, že mě přejel vlak v lepším případě jako by mi narezali klackem do nohou.
Jestli si mám vybrat mezi smrtí, tedy jestli jako astmatik umřu na covid (i když mám statisticky řádově větší šanci na sebevraždu, neřku-li třeba rakovinu), a budoucností pro své a vlastně všechny děti, vybírám si tu budoucnost. Jó, v tom je ten problém, já si vlastně vybrat nesmím. :-(
Jo a ještě jsem zapomněla, že u toho hrozně bolí v zádech. Astma nevím, nemůžu posoudit, ale minulý týden na covid umřela známá, protože měla astma. Pokud máte astma, tak dávejte na sebe setsakramensky pozor, abyste to nechytil, to byste nemusel ani zvládnout.
Chřipku s vysokými horečkami, kdy jsem měla průjem a zvracela zároveň, nemohla se udržet na nohách a lezla po čtyřech a brečela, to jsem už taky dvakrát zažila, dokonce jsem s tím byla v nemocnici na kapačkách i s miminkem, co to taky mělo a manžel s tím byl doma s druhým dítětem, vím, co popisujete. Covid je ale úplně jiná liga, Pokud to dojde až do zánětlivé fáze a sedne na plíce a nevím kam ještě, tak je to fakt psycho. Jako na houpačce, nevíte, co a kdy přijde, jestli budete za hodinu ještě živej, jestli třeba neumřete na embolii nebo se neudusíte, ten virus cestuje po těle a hledá slabá místa, myslíte si, že už vám je dobře a za půl hodiny je vám neskutečně zle a trvá to ne hodiny , ale dny, a tak pořád dokola. Střídají se všechny možné příznaky, bolest hlavy, v krku, břicha, zimnice, teplota, motání hlavy, závratě, pocit na zvracení, průjem, rýma, ucpaný nos, ztráta čichu, chuti, brnění v hlavě a prstů. bolest svalů, kloubů a celého těla, modřiny na nohou, vyrážku, svědění a bolest a stálý tlak na plících, kašel, problémy s dechem i dušení- nemožnost popadnout dech. A to popisuju středně těžkej průběh, někdo to má bohužel ještě horší. Bez ibalginu a aspirinu nedáte ani minutu a vedle postele telefon a připravenou tašku do nemocnice. Trvá to hrozně dlouho, teď po víc než třech týdnech mě pořád strašně bolí hlava a za hrudní kostí, nejspíš mám poškozené srdce i plíce. Stačí?
Takže, když je covid horší, neudržela jste ani stolici? Nemohla jste chodit?
Tak až to to dostanete, tak to pochopíte, vy chytráku. Já jsem nemocná s covidem 27 den a pěkně mě to zaskočilo, takový přihlouplý bláboly jako tady vedete vy, jsem byla také schopná vypustit z pusy. Vůbec nevíte, o čem mluvíte, ty dvě nemoci se nedají vůbec srovnávat, pokud chytnete středně těžkej nebo těžkej covid, je to nesrovnatelně hroznější než chřipka a to mám z chřipky taky respekt a uznávám, že se na ni i může umřít.
Tak já měl před dvěma lety chřipku, že jsem ležel na zemi, nebyl schopen se zvednout, kálel a zvracel pod sebe. Naštěstí tohle jen jednu noc. Chuťovka. Asi před sedmi nebo osmi lety jsem měl chřipku, po které se mi objevilo astma. Mám ho dodnes. Takže nechápu tu dnešní hysterii z Covidu.
