Čtete text rubriky Blogy a komentáře. Jedná se názor autora, který se nemusí shodovat s postojem redakce.
Jsem jenom obyčejná hradecká holka, prolezlá ironií a sarkasmem, která si se spisovným jazykem netyká a jedinou lásku chová k Bukowskému s Welshem. Tak nejdřív pořádně čti, než mě odsoudíš svejma nenávistnejma komentářema.
Tak tu máme první leden, kdy člověk pro probuzení buď bleje, leje, nebo čeká nějaký ohromný změny. Každej namotivovanej ke změnám (teda vlastně jenom ta druhá a třetí skupina lidí, protože ta první, která vrací celej obsah svýho silvestrovskýho žaludku, veškerou motivaci ztratila) a odhodlanej k vytvoření lepšího já (sem už spadají všichni, blicí skupinka přece příště nepije, tohle bylo naposledy). Každej šílenej po vytvoření si předsevzetí a ten, kterej tvrdí, že na to kašle „co chci změnit, můžu změnit přes rok, nepotřebuju k tomu žádnej Silvestr,“ si stejně po půlnoci v duchu něco umane. Je to zlatej zvyk, to zas neřikám, nic proti ničemu, ale pojďme si to trochu rozebrat, zatímco budu krájet cibuli úplně stejně, jako v roce 2018, i když jsem si řekla, že v tom roce 2019 bych se ji chtěla naučit krájet trošku na drobnější kousíčky než loni. Ale jakmile to nikdo nevidí, jako by se to nestalo, žejo.
Zhubnu do plavek. Fakt, letos to už musí vyjít. Můj žaludek je už sice úplně rozdupanejm nesmyslnejma dietama, ale hele, nadhodím tam pořádnej detox, začnu chodit do fitka 8x za tejden a ob den plavat. I když, plavat ještě asi ne, to až budu mít pár kilo dole, co kdyby mě někdo potkal v tom bazéně, víš jak, Hradec je malej. Fitko, no, když nad tím tak přemejšlím, ono to je docela drahá sranda viď, to se moc neslučuje s mým druhým předsevzetím začít šetřit. Nevadí, tak si aspoň občas zacvičím doma, však ono se to nezblázní. A s tím detoxem, nejlepší jsou prej ty rozmixovaný kašičky a šťávy. To zaručeně funguje, takže dneska mixuju svíčkovou, musí to bejt účinný, vždyť brusinky jsou zdravý.
A už nepiju. Nikdy v životě se nedotknu toho pekla, co mi vykrádá peněženku a do hlavy tluče na druhej den hřebíky. Kdybys mě náhodou viděl s chlastem v ruce, okamžitě mi ho seber, otoč dnem vzhůru a lej mi to přímo do krku. Tím pádem vlastně neporušuju, ne? A taky jsem si teda stanovil lehký výjimky. Ne nadarmo se říká, že se má pít s mírou (sem by se hodil ten klišé vtípek o tom, jak si najít kamaráda alkoholika jménem Míra, co, ale zklamu, nic takovýho nepřijde). Do výjimek spadají moje narozeniny, veškerý státní svátky (myšleno i se všemi pátky, jakožto státní svátek tejdne) a jmeniny všech lidí v kalendáři, protože co kdyby byl někdo sám a nemohl to důstojně oslavit, žejo. Takže z toho letos asi zase nic nebude, ale snaha se cení a na to se napijem.
Naplno se budu věnovat své seberealizaci a stanu se lepším člověkem, protože si to zasloužím. To je totiž věta, který pořádně nikdo nerozumí, takže se do toho může narvat úplně všechno. Taková berlička, která tě zachrání při vzrůstající frustraci nesplněných předsevzetí. Můžu si dát ten dortíček přece, protože si to zasloužím, můžu se dneska opít, protože si to zasloužím, můžu se dneska nechat přejet autem, protože si to sakra zasloužím.
No, jelikož ta cibule štípe o rok víc jak vloni, měla bych to ukončit nějakým moudrem či motivačním citátem typu „Dělej co tě baví“ či „Ať je tento rok tvým rokem,“ ale asi se mi pálej brambory, takže jediný co ti tak řeknu je, že nakrájený brambory bez slupky se vařej kratší dobu než celý brambory se slupkou, což je fakt, na kterým se nezmění nic ani v roce 2020. A taky, že je lepší si místo úklidu uvnitř svoji hlavy uklidit kuchyň. Fakt, vždyť se v tom mrdníku nedá ani hnout.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.