Čtete text rubriky Blogy a komentáře. Jedná se názor autora, který se nemusí shodovat s postojem redakce.
Jsem jenom obyčejná hradecká holka, prolezlá ironií a sarkasmem, která si se spisovným jazykem netyká a jedinou lásku chová k Bukowskému s Welshem. Tak nejdřív pořádně čti, než mě odsoudíš svejma nenávistnejma komentářema.
Předvánoční klasika, Hradec – za normálních okolností poměrně klidný místo, zvláště o víkendech - se proměnil na obří lidský mraveniště. Lidi jsou všude, dokonce i tam, kde byste je nehledali, vyhrává ten, kdo zůstane doma. Knihkupectví, která přes rok zejou prázdnotu, jsou najednou narvaný až k prasknutí, zahrajme si na intelektuály aspoň jednou do roka a jestli budeš zlobit, dostaneš Řepkův diář na rok dvadevatenáct. Světýlek, ozdobiček a všelijakejch píčovin není nikdy dost, ono se to kupuje každej rok, protože se to asi vždycky v záchvatu euforie z povánoční nálady sežere a hlavně, podle ShopaholicNicol, ta stříbrná už není letos vůbec cůl. Nacpeme si pupky už od začátku prosince, nákupní vozíky přervaný žrádlem, vždyť to snad ani není možný hele, je to v akci, ber. Ale jako záchranou berličku si tam přihoď ty legíny za kilčo, páč po novým roce začneš cvičit. Tejden.
No aby se ale neřeklo, že jsem až tak úplnej vánoční neznaboh, snažila jsem se tu atmošku taky nějak nasát. Sice jsem si na insta nevložila do příběhu žádnej #AllIWantForChristmas a ani jsem si nedala punč na Masarykáči, ale když se na to koukám zpětně, bylo by to možná lepší. Mě totiž napadla taková sranda, že bych mohla něco upíct. Dělá se to doma, a když si strategicky naplánuješ dobrej časovej harmonogram nákupu, můžeš se těm lidem venku i vyhnout. Zní to krásně až snově by se dalo říct, na druhou stranu, ono se řekne, udělej nějaký cukroví nebo něco upeč, jenže ona to jako není vůbec žádná sranda. Rozhodně u toho nebudete vypadat spokojeně jak ty maminky a babičky v reklamách na nový vánoční akční leták. Víš co myslím, takový ty veselý pohledy, oči svítí štěstím, mouka lítá přímo do těsta, rodinná idylka, děti pomáhají a manželovi chutná.
Vždycky tu bude někdo, kdo vám bude říkat, že píšete moc depresivní příběhy, nebo moc motivační slohy. Taky narazíte na lidi, který vám budou tvrdit, že se přece nemůžete mít tak špatně, nebo tak dobře. Pro správný porozumění mýho slovíčkaření je proto zapotřebí nekoukat na to, co píšu, ale jak to píšu.
Ale už jsem se rozhodla, žejo, co bych to byla za hospodyňku, kdybych v předvánoční čas opustila plotnu a teplo kuchyně. Navíc jsem dostala od babičky takovou tu koláčovou formu, nevím proč, předpokládám, že byla za supr cenu. A tak když už mě obdařila takovou kráskou, tak ji jako volám, ať mi nadhodí i ten recept na vánoční dort, kterej jsem těch 23 let žrala po kilech. Babička se chvílí cuká, je to rodinnej recept babičky její babičky, za války tajnej luxus. A že je prej dost náročnej, ne že bys byla lempl Terynko, ale seš. Hele, tam je prostě důležitý dodržet ten postup, jinak to je prej v háji. Nakonec mi ten recept dala, ale papír, na kterým jsem ten sváteční poklad převzala byl úplně durch od slz a krví dole bylo připsáno - musíš jet podle těch bodů.
No, hele nevím, já na ty pravidla nikdy nebyla, prostě jsem to tam naházela, což se může jevit pro ženštinu jako opovážlivost, což tak byla, na hranici s rebelií, kdyby mě u toho viděla babička, odsoudí mě veřejným lynčem. Ale dobrý hele, šlo to i tak, dort krásnej, forma taky krásná, všechno krásný. No ono po pravdě, zas taková hrdinka, která se vzbouří proti tradicím, nejsem. Já jsem si ten recept jenom špatně přečetla. Ale to už nemusíme nikomu říkat, žejo. Hlavní je, že jsme zdravý a sluníčkový i bez Vánoc. A to, že vás zrovna nepřepadla vánoční atmoška ještě neznamená, že si nezasloužíte šťastný a veselý. A just jo.
