Čtvrtek 30. ledna 2025 | Svátek má Robin
Čtete text rubriky Blogy a komentáře. Jedná se názor autora, který se nemusí shodovat s postojem redakce.
Hokej je v České republice asi nejoblíbenější divácký sport. Letošní mistrovství světa, které vyústilo v domácí zlatou pohádku, stmelilo na 17 dní jinak rozhádaný národ. Šampionát dospělých ale představuje jen pomyslnou třešničku na velkém českém hokejovém dortu. Ta třešeň sedí na krému umíchaném z domácí extraligy, evropských lig a zámořské NHL. Na dobrý korpus potřebujeme kvalitní juniorskou soutěž (a když se nám trochu připálí – což je již řadu let denní chleba – pomoc najdeme třeba v kanadské juniorce). Ale ty úplně prvotní ingredience hledejme v základnách a kurzech ledního hokeje.
Jeden takový kurz provozuje i extraligový klub Mountfield HK. Nejmenší Lvíčata ve věku zhruba od čtyř do šesti let se učí bruslení a základy hokeje dvakrát týdně od září do března.
„Ty děti se tady smějí, jsou šťastné a spokojené.“ Alespoň to tedy tvrdí trenér hradecké mládeže Martin Stehno. A při pohledu na led s ním musím souhlasit. K vidění je organizovaný chaos opepřený dětskou energií. Někomu to jde líp, někomu hůř, ale zdá se, že se všichni výborně baví. A to je dobře. Vždyť i hokejový exhurikán Martin Nečas říká v reklamním spotu: „Hlavně ať je to zábava.“
Pohyb je důležitý. Hlavně pro děti. A dnešní digitální doba tomuto tvrzení moc nenahrává. Proto tleskejme systému organizace, že se každoročně podaří nalákat na zimáky velké množství dětí. Celorepubliková akce „Pojď hrát hokej“ v těchto dnech hledá nové Jaromíry Jágry a Davidy Pastrňáky, a to se slušnou úspěšností. Hokej táhne. Možná díky čerstvému úspěchu na mistrovství světa – ale nezapomínejme, že to jsou propojené nádoby.
Spolehlivě to funguje u každého sportu, u hokeje nevyjímaje. Úspěch na olympiádě nebo mistrovství světa vystřelí zájem nejmladších sportovců do raketových výšin. Těžko tedy říct, zda jde více o iniciativu dětí nebo rodičů – protože jak jsem zjistila, některé děti nemají nejoblíbenějšího hokejistu, jelikož zkrátka žádného neznají – takže asi úspěch na mistrovství světa moc neprožívaly. Pokud by ale opadl zájem dětí a zimáky by se vyprázdnily, těžko by se za pár (desítek) let skládal vítězný tým na šampionát. Všichni se navzájem potřebují. Hokej je propojený organismus a když vypoví službu některý z orgánů, zhroutí se celé tělo.
„Chtěl bych zejména kluky ročníku narození 2018 a mladší, včetně jejich rodičů, na naše tréninky pozvat,“ stojí na stránkách hradeckého Mountfieldu. Při otázce na dívčí účast v kurzu hokeje trenér odpoví: „Hradec nemá dívčí tým. Doporučujeme rodičům dívek krasobruslařský klub.“ V základně pár holčiček najdete, napříč celou hradeckou juniorskou organizací pak působí jen dvě.
Ženský hokej je v Česku na vzestupu, tuzemské prostředí s tím ale nemá pranic společného. Zásluhu nese každá jedna hráčka, která se musí vydat cestou necestou, která vede přes zahraniční štace nebo působení těchto dívek v chlapeckých týmech. A odmítavý přístup klubů na úplném počátku jejich kariéry situaci moc nezlepší.
Závěrem je potřeba si uvědomit, že ne každé dítě, které na zimáku obuje brusle, má v budoucnu namířeno do nároďáku. Ti nejmladší by měli především zažívat zábavu a radost z pohybu. Ale určitě mezi nimi jsou tací, kterým jednou budeme fandit v televizi – a čím víc jich bude, tím lépe pro český hokej.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
