Blogy a komentáře

Uff. Právě jsem skončil. Jsem rok 2020. A že jsem byl rokem. Myslím, že jste si vy Češi, ale i celý svět oddechli. Všichni na mě budou vzpomínat. Byl jsem špatným rokem. Omlouvám se. Možná jsem byl nejhorším rokem vašeho života. Loni v lednu to tak...

Dokud se to nestalo, nikdo z nás si neuměl ani představit do jaké míry může světová pandemie ovlivnit naše životy. I přes to všechno kolem musela většina lidí dál fungovat. Stejně na tom byla i Hradecká Drbna. Ta na začátku roku kompletně vyměnila...

Je to každý rok stejné. Chlapi neustále vzdychají, že neví, co nám mají koupit k Vánocům. Jakto? Vždyť je to tak jednoduchý! A my ženské si zase lámeme hlavu nad tím, čím jim sakra udělat radost. Proč? Co je na tom složitýho, nechápou zase oni.

V současné korona době se opět vynořila generační propast – důchodci versus mlaďáci. Jde o něco nového? Nemyslím si. Řekla bych, že tu byla více či méně odjakživa, ale zatímco v dřívějších dobách stáří přinášelo úctu a respekt, a mladí „pyskovali“...

Nejen na českém internetu přibývá zpravodajských portálů, které nabízejí pouze zpoplatněný obsah nebo různé formy prémiového obsahu. Zkuste si tipnou, jak velké procento čtenářů má zájem placení za zprávy na internetu. Každý třetí? Nebo každý...

Nechci jásat předčasně, ale snad to vypadá, že tuhle „čínskou rýmičku“ máme za sebou. Prali jsme se s ní nějakých 16 dní a bylo to jako jízda na horské dráze, chvíli nahoře a pak zas pořádný sešup dolů.

Podle psychologů přináší druhá vlna koronaviru větší zátěž na psychiku jedince než první. Ve společnosti přibylo různých dezinformací, frustrace a zloby. Vymizela i jarní vlna solidarity. Zatímco na jaře republika šila roušky a pekla chleba, na...

Jmenuju se Tereza, jsem míšenka a jsem adoptovaná. V české společnosti si připadám tak trochu jako liči. Podobně jako banánové děti, které se narodily vietnamským rodičům, ale vyrostly v Evropě, se i já cítím uvnitř bílá, ale na povrchu vypadám...

Bylo to úplně jiné, než co jsem kdy zažila. Svaly na nohou mě bolely tak, že jsem nemohla vstát z postele. Pak to najednou přestalo, ale jen na jeden den, aby se ten následující koronavirus vrátil znova - ve větší síle a s dalšími novými příznaky.

Hned na začátek bych chtěla říct, že jsme nikdy z koronaviru neumírali strachy, ale taky jsme ho nikdy nebrali jako „nevinnou chřipečku“. Zkrátka jsme z něj měli tak nějak přirozený respekt a snažili se mu nechodit moc naproti. I tak se nám ale...