Jeden ujetý kilometr nás vyjde na tisíc korun. Je potřeba někdy zvolnit a jet hlavou, říká závodník David Štefan

Davide, letos ses stal mistrem České republiky v rally mezi piloty s vozy s poháněnou přední nápravou. Jaká byla letošní sezona?
Přišlo mi, že to bylo letos ještě náročnější než kdykoliv dřív. Celý rok jsem bojoval s nedostatkem lidí v týmu, což umocňovalo tu náročnost. Navíc jsme se během letošní sezony starali o tři auta startující za náš tým. I proto mám z letošní sezony trochu rozporuplné pocity. Užil jsem si ji, ale na druhou stranu jsem měl starostí víc než kdykoliv dřív.

Ve výsledku jsem ale velmi spokojen. Všechno klaplo, jak mělo a k zisku titulu nám stačilo startovat na pěti soutěžích, když jsme už před posledním podnikem měli jistotu titulu. Ani jednou během letošního roku jsme neodstoupili a máme tak stoprocentní bilanci. Na Bohemce, v Hustopečích i na Valašské Rally jsme mezi vozy s poháněnou přední nápravou zvítězili, ve Zlíně jsme byli druzí a Krumlově třetí. Na každém závodě jsme tak skončili na „bedně“. To je skvělá bilance.

Vybojoval jsi ale mistrovský titul. Jaká byla konkurence?
Velká. Opravdu velká. Hodně nám zatápěl slovenský pilot Ján Kundlák. O něm se ví, že je rychlý. Na všech soutěžích, s výjimkou Krumlova, jsme ho ale vždy porazili. Na řadě soutěží byly rychlé i další posádky, které ale nakonec do boje o titul nepromluvily. To jen ukazuje na úroveň českého šampionátu, který je nejen divácky atraktivní, ale i jezdcům nabízí slušnou konkurenci.

V letošní sezoně jsi startoval s Peugeotem 208 Rally4, který sis pořídil pro tuhle sezonu. Jde ale o identický vůz, se kterým jsi startoval vloni. Pověz nám o něm něco.
V podstatě je to stejné auto, ale je mladší. Ze začátku se mi s ním nejelo úplně dobře, ale mohlo to být tím, že jsme auto před závodem v Krumlově dodělávali na poslední chvíli. Opět jsem narážel na to, že jsem neměl dostatek lidí. Místo přípravy na závod jsem společně s mechaniky makal na autě. Tím byl i ovlivněn výkon na trati. A k samotnému autu. Je to nový model Peugeotu 208, byli jsme třetí tým v tuzemsku, který se k tomuto vozu dostal. Další identické vozy se do Česka dostali až v letošním roce. Jezdíme v nejvyšší kategorii vozů s poháněnou přední nápravou. Je to třída RC4, která se jezdí po celém světě.

V letošní sezoně jsem měl také pocit, že z auta dokážu vytěžit víc a využívám víc jeho potenciál. Asi ho dokážu také lépe nastavit.

Jak vlastně probíhá pořízení takového vozu?
Po objednání ve Francii vám přijde auto ve stavu „ready to race“, což ale neznamená, že můžete sednout a jezdit. Je na něm spousta dodělávání. Musíte si ho kompletně nastavit a dodělat detaily od lampičky pro spolujezdce až po různé technické vybavení. Jsou to detaily a drobnosti, jejichž doladění trvá hrozně dlouho.

Další problém v Čechách je dostat takové auto na registrační značky. Standardně jde udělat dovoz závodního auta a přihlásit ho jako nové auto. Jenže to české zákony neumožňují. Proto se dělá takzvaná stavba. Přijde ti hotové závodní auto z továrny, ale ty musíš papírově udělat stavbu. Na magistrát musíš dodat veškeré manuály ovládání v češtině, které neexistují. To musíš vyrábět, stejně jako musíš zařídit různé protokoly, grafy a další věci, které tě ve výsledku ani nezajímají a jen ti to bere čas. Jsou to věci, které k tomu autu nedostaneš, ale i tak je musíš dodat. Potom následuje technická kontrola, jako u standardního auta. Stejně tak kontrola evidenčních čísel. Upřímně, je to ta nejhorší část na pořizování auta.

Jaká je pořizovací cena takového auta?
Cena „holého“ Peugeotu 208 Rally4 je aktuálně kolem 72 tisíc euro bez daně. Další tisíce ale stojí náhradní díly, sady pneumatik a podobně. Potřebujete spoustu věcí. K autu mám například šestnáct náhradních kol.

Na kolik vyjde jedna sezona?
Těžko to takhle přesně spočítat. Jeden závodní kilometr tímhle autem vyjde na tisíc korun až 1 200 korun. Letos jsem jel pět závodů s celkovou délkou nějakých 700 ostrých kilometrů. Do toho máš mechaniky, přesuny, ubytování… Ani to nechci počítat.

Jak se takový sport financuje?
Určitě není jednoduché v dnešní době shánět peníze na tento sport. Snažíme se shánět sponzory a partnery, ale hodně to financujeme z našeho podnikání. Máme půjčovnu dodávek, autoservis a dovoz vozidel. Jde do toho hodně financí, které bychom ve výsledku mohli použít jinak.

Jak to jde všechno skloubit? Všechny tyhle podnikatelské aktivity, soukromý život a do toho závody a příprava na ně?
Letos jsem svého volného času zas tolik neměl. Závodění a firmě jsem věnoval většinu času na úkor mého osobního volna. Tím, že se staráme na závodech i o další auta, tak je toho hodně.

Vloni ses vydal na tratě i ve Slovinsku, Chorvatsku nebo Německu. Letos byla, co se týče startů, sezona trošku chudší. Je to hlavně z finančních důvodů?
Jak finance, tak i časové důvody. Nejsem v tenhle moment schopný všechno zajistit tak, jak bych si přál. A nerad bych někam jezdil jen do počtu.

Od roku 2009, co závodíš, jsi vystřídal řadu spolujezdců. Poslední roky vedle tebe pravidelně usedá Ondřej Vichtora. Dá se říct, že je to ideální spolupráce, která funguje?

Určitě jsme si hodně sedli. Nejen v závodním autě, ale i lidsky. To je nesmírně důležité. Trávíme spolu hodně času na závodech i před závodem a vlastně se to dá přirovnat k partnerskému vztahu. Proto je tohle velmi důležité. Kdyby nám to lidsky nefungovalo, projeví se to i v té sportovní rovině. Musí tam být nějaká chemie a důvěra. Osobně musím přiznat, že jsem během celé své soutěžní kariéry měl velké štěstí na spolujezdce a se všemi jsem si sedl.

Jak by mohla vypadat příští sezona?
Moc nevím, jak ti na tohle odpovědět. V tenhle moment je na stole více možností. Jedna možnost je, že si dám pauzu a pak uvidíme. Nejde jen o finance, ale také o motivaci, která mi maličko chybí. Letos jsem vyhrál český mistrák, vloni European Rally Trophy a rallysprinty. Nechci, aby to znělo blbě, ale většinu svých reálných met, které jsem si vytyčil, jsme dosáhli a je také potřeba věnovat se i jiným věcem než vlastnímu závodění.

Jaká byla letošní zlínská Barum Rally, kde nechyběla evropská špička? Dá se říct, že to byl pro tebe nejemotivnější soutěžní zážitek letošní sezony?
Ano, za sebe to považuji za nejspíš nejemotivnější zážitek z letošní sezony. V cíli poslední zkoušky na nás čekal táta s kamarádem a týmovou vlajkou, kde bylo napsáno, že jsme mistři. Druhé překvapení bylo na samotné cílové rampě, kde nám celý tým připravil sprchu ze šampaňského a dostali jsme další vlajku.

Na Barumce bylo celkově velmi těžké vůbec jet. Už před startem jsme věděli, že nám k zisku titulu stačí dojet. O to to bylo těžší. Věděl jsem, že dokážu jet rychleji, ale nechtěl jsem zbytečně riskovat. Evropské špičce bychom asi nestačili, ale celková ztráta byla větší, než by byla za jiných okolností. Strategie tak byla celý závod jasná a to dojet. Nakonec to klaplo a byl to velmi silný moment. I přesto, že jsme se snažili jet „na jistotu“, byli jsme druhou nejrychlejší „dvoukolkou“ v českém mistráku.

Máš na svém kontě desítky startů v rámci českého šampionátu a evropské trofeje. Pořád ale chybí start v rámci mistrovství světa. Neláká tě to o to víc, když se letos poprvé jede na českém území?
Já už jsem vlastně dvakrát do „světa“ nakoukl, když jsem v rámci mistrovství Německa startoval na tratích ADAC Rally Deutschland 2016 a 2017. Byl to závod německého šampionátu, který se jel souběžně se světovým podnikem. Ale plnohodnotný start na světovém šampionátu by mě samozřejmě lákal, ale letos to určitě nebude. Jestli za rok nebo za dva? To říct nedokážu. Je na to potřeba obrovská částka, kterou není snadné sehnat.

Sám jsi teď nakousl tvé starty v Německu. Dva roky jsi jezdil německý šampionát. Nepřemýšlíš opět o přesunu do zahraničí?
Ty dvě sezony jsem si neskutečně užil. Jel jsem závody, které jsem neznal a všechny tratě byly nové. Tím jsem se i výrazně zdokonalil v psaní rozpisu. Už ale návrat do Německa neplánuji. Možná bych si rád opět vyzkoušel European Rally Trophy, závody například v Chorvatsku a Slovinsku jsou nádherné.

Jsi z rallyové rodiny. Tvůj otec také závodil. Naposledy usedl do soutěžního vozu před jedenácti lety. Nepřemýšlí o návratu na tratě? Bavíte se o tom?
Několikrát jsem se ho snažil hecovat, aby se na soutěžní tratě vrátil.  Zatím to ale není tématem. Co není dnes, může být ale jindy.

Jak velkým tématem je rally u vás v rodině? Táta i partnerka tě doprovází na závodech a jsou členy týmu.
Závody mám v sobě a žiji tím od malička. Táta sice už není aktivní jezdec, ale neskutečně mě podporuje a bez něj bych asi ani jezdit nezačal. To samé přítelkyně, která nám na závodech připravuje perfektní zázemí. Bez nich i bez celého týmu by to prostě nešlo. Obrovské poděkování si zaslouží i naši mechanici, kteří se snaží připravit techniku na každý závod na sto procent. To samé platí pro partnery. Všichni si zaslouží velké díky.

Na jaře 2009 jsi odstartoval do svého prvního závodu. Od té doby máš na svém kontě zhruba stovku startů. Jak na první sezonu vzpomínáš?
Vzpomínám na to často. Prvním závodem byla Rally Lužické hory u Hrádku nad Nisou. Nádherné tratě, skvělý závod. Škoda, že už se tam nejezdí. Vždycky si vybavím, jaké jsem byl ucho a jak jsem byl nepokornej. Za každou cenu jsem chtěl závodit, z čehož pramenily zbytečné a drahé chyby. Často jsem odstupoval kvůli technickým problémům nebo haváriím. Jsou to věci, kterými si závodník projde a musí si na to přijít sám a srovnat si to v hlavě.

Nakolik je rally vlastně o jezdeckých dovednostech a nakolik o hlavě?
Nejvíce je to o hlavě. Zní to divně, ale je to tak. Jakmile nejedeš s čistou hlavou, neodkážeš nic. Za všechny úspěchy vděčím tomu, že jsem se v hlavě dokázal trochu přehoupnout přes to, jak jsem fungoval dřív. Za každou cenu nemůžu tlačit, musím přemýšlet takticky. Musím občas prostě zvolnit a některá místa trochu vypustit. Samozřejmě je to také o fyzických dovednostech a jezdeckých zkušenostech.