Jak říct rodičům, že mám poruchu příjmu potravy? Není snadné přiznat, že se s něčím trápíme – natož když jde o něco tak složitého a stigmatizovaného, jako je porucha příjmu potravy. Proč je důležité mluvit s rodiči, jak najít odvahu a slova, která pomohou, a co čekat po otevření tak těžkého tématu?

Filip Turek oznámil, že bude na podzim kandidovat do Poslanecké sněmovny. Na první pohled nic překvapivého – preference jdou dolů, popularita bledne, je třeba přidat plyn. Tento krok působí jako jasná reakce na to, že Motoristé za poslední týdny ztratili dech.

Český fotbal má nového šéfa. Skutečným vítězem jsou však zastánci nechvalně známých kapříků a nakloněných rovin. Hlavně ti dostali Davida Trundu k veslu, čímž se ani on sám netajil. Berbrovské klice tím narůstají opět křídla, desátky za prokázanou službu si totiž umí vybrat i s úroky.

V roce 1944 se skupina zdravých mužů dobrovolně podrobila drastickému experimentu – půl roku žili na polovičním příjmu kalorií. A výsledky šokovaly. Minnesotský hladový experiment nám i po více než 80 letech dává děsivě přesný vhled do toho, co se děje v hlavě člověka, který hladoví, ať už dobrovolně, nebo ne.

V Česku může nabízet terapeutické služby téměř kdokoliv – a řada lidí to také dělá. Bez výcviku, bez vzdělání, bez odborného dohledu. Varovným příkladem je příběh dívky s anorexií, která hledala odbornou pomoc – ale místo toho se ze strany terapeutky dočkala výčitek a odsouzení.

Poruchy příjmu potravy nedopadají jen na samotné nemocné, ale často ovlivní chod celé rodiny. V rámci projektu Stop anorexii redakci kontaktovala matka dnes už vyléčené anorektičky. Pro čtenáře Drbny nyní popisuje, čím si prošla, co pro ni bylo nejtěžší a co by poradila sama sobě, kdyby znovu stála na začátku.

Ne vždycky lze poruchy příjmu potravy rozpoznat podle vzhledu. Tato nemocnění mají spoustu podob a často se skrývají za „normálním“ úsměvem. Jak tedy poznat, že je něco špatně? To je jedno z dalších témat projektu Stop anorexii.

O anorexii koluje spoustu polopravd – od představ, že stačí „prostě začít jíst“, až po přesvědčení, že nemocní jen touží po pozornosti. Některé mýty jsou jen úsměvné, jiné ale můžou být přímo nebezpečné a bránit lidem v tom, aby si včas řekli o pomoc.

Představa nástupu do léčebny může být děsivá. Strach z neznámého, ztráta kontroly, obava z nátlaku na jídlo. Studie ukazují, že úspěch léčby závisí na několika klíčových faktorech, jako je motivace pacienta, přístup terapeutů a podpora rodiny. Co dělat, aby léčba měla co největší efekt?

Klinika v kanadském Montreux slibovala vyléčit z anorexie i ty, kterým nikdo jiný nedokázal pomoci. Byla pro mnohé poslední nadějí – dokud nevyšlo najevo, co se dělo za zavřenými dveřmi. Skutečně pomáhala, nebo spíš ničila životy?