Zarytý archeolog, čerstvý doktorand a autor knihy, za kterou dostal před pár týdny od Ministerstva obrany ocenění. To je v bodech náchodský rodák Matouš Holas. V roce 2019 vedl pracovníky z Centra terénní archeologie při katedře archeologie filozofické fakulty Univerzity Hradec Králové, se kterým prozkoumával terén bojiště z roku 1866. I proto jsme ho zařadili mezi (ne)obyčejné.
Matouš Holas měl vztah k historii odjakživa. Podle jeho slov i díky její oblibě u jeho rodičů. „Jelikož jsem se navíc narodil v Náchodě a vyrůstal na bojišti u Václavic a Vysokova, byl můj zájem o místní památky na bitvu u Náchoda z roku 1866 zcela jasný,“ říká.
Velmi dobře znal archeologa z náchodského muzea a ihned po svém maturitním studiu v oboru stavebnictví se rozhodl, že bude studovat archeologii. „Zaměření na památky z roku 1866 jsem v oboru archeologie zpočátku neměl jak uchopit, ale nakonec mě kolega Petr Hejhal z katedry archeologie přesvědčil o důležitosti tohoto tématu a potřeby jeho dalšího rozvoje, za což mu stále velmi děkuji,“ říká s vděčností.
Ve studiu jsem se věnoval, jako i v minulých ročnících, výzkumu bojišť z prusko-rakouské války roku 1866, tentokrát z pohledu mezioborového přístupu k výzkumu (kombinace archeologie a historie).
Matouš vedl v roce 2019 pracovníky z Centra terénní archeologie při katedře archeologie FF UHK, se kterými nalezli řadu předmětů z doby prusko-rakouské války v roce 1866. K archeologickým artefaktům většinou přistupuje obecně jako k předmětu, který je nutné zachránit. „Zprvu se proto vždy jedná o radost, že se podařilo předmět nalézt. Druhým pocitem pak je zvědavost, protože konkrétně předměty z bojišť disponují informací, která je pro mě nejdůležitější. Tou je poloha, kde byly nalezeny. Proto téměř okamžitě po jakékoliv prospekci ihned sednu k počítači, získaná prostorová data si vynesu do mapy a začnu přemýšlet nad informací, kterou mě jejich umístění v terénu může přinést,“ vypráví se zájmem.
Tým čítal proměnlivě kolem pěti terénních pracovníků, se kterými se pustil do první řízené prospekce bojiště u Chlumu s čistě badatelského záměru s pomocí detektorů kovů. Jednalo se o projekt Specifického výzkumu, který nabízí fakulta pro své studenty. V projektu se komplexněji zabýval analýzou bojišť z roku 1866 a vyčlenil v něm i finance na práci s detektory kovů.
„Chtěl jsem přiblížit pomocí získaných nálezů události, jenž se děly kolem opevněného bodu, který byl součástí obranné linie rakouské Severní armády v bitvě u Hradce Králové. Tento bod, respektive místo v poli, bylo opevněno třemi objekty se zákopy a vály pro dělostřelce a vojáky. Dnes se stopy po zákopech nacházejí pod ornicí a v terénu již vidět nejsou. Jejich mohutnost ale nedokázala postupující pruské gardisty zastavit, a tak byly zákopy mezi Chlumem a Máslojedy brzo dobity. Nám se díky i dalším dobrovolným pracovníkům s detektory podařilo lokalizovat přesné místo odkud vedlo palbu celkem šestnáct rakouských děl a kudy gardisté útočili,“ vysvětluje s nadšením.
Na jedné z parcel v obci Lípa u Hradce Králové, odhalili pomocí detektorů před stavbou rodinného domu místo dopadu a exploze dělostřeleckého granátu pruské armády. „Za zmínku stojí i náš výzkum ostatků mrtvého muže v Rozběřicích, který byl nalezen během hloubení základů pro bazén jednoho domu v obci. Zřejmě se jednalo o oběť války 1866. Navíc možná z řad civilních obyvatel,“ sděluje.
Slovo experiment ve svém vědeckém tématu použil poprvé loni pro potřeby disertační práce. Zaměřil se konkrétně na používání ruční palné zbraně systému Lorenz vz. 1854, kterou v roce 1866 výhradně používala rakouská armáda. „V první části jsem simuloval nabití střely do zbraně a její vyjmutí ve chvíli kdy dojde k selhání výstřelu, což se nejčastěji dělo kvůli vlhkosti střelného prachu. Druhou části experimentu byla samotná střelba na různé druhy překážek. Vrcholem experimentu byla střelba na část vepřového skeletu s cílem zjistit, jak se střela zdeformuje, pokud narazí na tkáň a kost. Tento druh experimentální střelby proběhl za těchto podmínek v našem vědeckém prostředí zcela poprvé a podobným experimentům se chci věnovat zcela určitě i v budoucnu, protože jejich provedení není zase tak náročné a výsledky jsou zcela nezvratitelné."
Díly detektorům kovů vyzvedl s pracovníky z různých bojišť tisíce nálezů. Nálezy se objevují i v rámci záchranných archeologických výzkumů, které probíhají před výstavbami. „Aktuálně se ve své pracovní náplni v archeologickém oddělení Muzea východních Čech v Hradci Králové, zabývám především provádění detektorových prospekcí na lokalitách z období novověku. Muzeum totiž v posledních letech obecně cílí na osvětu a na vedenou spolupráci s majiteli detektorů kovů ve své kampani „Jak nalézat a neničit.“
Prvním z úspěchů muzejního týmu na bojištích, byl například nález dopadových prostorů dělostřelecké palby rakouské armády na bojišti u Svinišťan.
S týmem prozkoumával část bojiště detektory kovů v rámci výstavby obchvatu Jaroměře, kde byl později proveden záchranný archeologický výzkum sdružením tří institucí (Univerzita v Hradci Králové, Muzeum Náchodska, Eurovia). Další nálezy byly uskutečněny i v rámci záchranných výzkumů muzea ve Smiřicích, hradeckých Kuklenách nebo i Svobodných Dvorech. Nalezené předměty demonstrují jak velkou plochu události z roku 1866 dokázaly poznamenat ať už se jednalo o pohyb vojska v polních táborech před bitvou, samotný bitevní střet nebo i jejich ústup k Holicím a Vysokému Mýtu. „Posledním rozsáhlým průzkumem byly prostory budoucí trasy dálnice D11 ve směru k hranicím s Polskem, odkud jsme získali významný soubor předmětů především z bojišť od Trutnova či Stříteže,“ doplňuje.
Velkou část života Matouše Holase zabírá zájem o militární historii z různých období. Vědecky se sice zaměřil na rok 1866 ale začíná se prokousávat i k jiným etapám historie. Především k té regionální, která ovlivnila strukturu nálezů, s nimiž se v oboru setkává. Uvedenému období se věnuje i z pohledu oživení historie války 1866 pomocí rekonstrukce uniformy konkrétní armády a života prostého vojáka té doby v ní.
Matouš se zaměřuje na tu nejpočetnější složku rakouské armády, kterou byla v roce 1866 řadová pěchota, v jejichž řadách sloužilo vysoké procento východočechů. „Myslím si, že je to ideální medium pro osvětu. Navíc mohu poznatky z archeologie promítnout do této formy rekonstrukce uniformy či osobních předmětů vojáka, a naopak použít věrné kopie výstroje či výzbroje třeba právě v archeologickém experimentu,“ vysvětluje, důvod svého koníčku.
Archeologií je ovlivněn více, než by si myslel. „Čím dál více mě zajímají přírodní materiály a jejich užití v dnešním životě, protože v podstatě s jejich fragmenty archeolog pracuje dnes a denně. Vlastě celkový vztah k přírodnímu prostředí se u mě zcela změnil. Po letech strávených studiem a bydlením v Hradci Králové jsem se totiž opět vrátil do vesnického prostředí a do přírody, která mě stále oslovuje a v které nacházím potřebný odpočinek,“ říká.
Matouš by se v budoucnu rád věnoval záchraně památek na válečný konflikt z roku 1866. „Pokud mám definovat svůj sen, tak tím je rozhodně v mých očích pokračující výzkumná tradice archeologického bádání této války nejen v Královéhradeckém kraji, ale také spolupráce jinými vědci. Válka se totiž stala osudnou pro tisíce mužů, kteří v ní bojovali a pokud je archeologie často jediný obor, který dokáže bezejmenné vojáky ve zkoumaných hrobech identifikovat, mělo by se jim dostat patřičné pozornosti a především piety,“ zakončuje náš rozhovor Matouš Holas.
Foto archiv Matouše Holase
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
