V rámci zabránění šíření koronaviru posilovny už přes dva týdny zejí prázdnotou. Trenéři se tak ze dne na den ocitli bez práce. Jak se v této době žije osobní trenérce a s čím vším se nyní musí potýkat? Zeptali jsme se čtyřiatřicetileté trenérky Lucie Pančochové, která se své profesi věnuje 11 let.
Pod pojmem „osobní trenérka“ si asi každý představí něco trochu jiného. Můžete, prosím, pro ujasnění představy o vaší práci shrnout, jaké služby nabízíte a čemu přesně se věnujete?
Spíše bych se popsala jako silově-kondiční trenérka, která pracuje jak s jednotlivci, tak malými skupinami. Moje práce spočívá v diagnostice, přípravě tréninkových plánů a jejich provádění společně s klienty. Mými klienty jsou běžní lidé, kteří chtějí zlepšit svou kondici a udržet si zdraví, dále sportovci, kteří se připravují na nějakou soutěž nebo lidé po zranění, kteří se chtějí zotavit.
Vládní nařízení ze začátku října způsobila, že všechny posilovny byly najednou uzavřeny. Jak vás toto omezení zasáhlo a co z toho pro vás vyplývá?
Ze dne na den jsem přišla o možnost kontaktu se svými klienty a oni zase o možnost vedeného tréninku. Trenéři pracují většinou jako osoby samostatně výdělečně činné (OSVČ), takže jsem ze dne na den přisla o všechny své příjmy. Náklady jako nájemné nebo platby za rezervační systém, kurzy, licence, a další poplatky běží samozřejmě dále a musí se platit.
Máte i nadále se svými stálými klienty nějaký kontakt?
Když to bylo možné, chodili jsme alespoň trénovat ven na různá sportoviště. V současné době jsou už možnosti cvičení natolik omezené, že většina klientů tréninky přerušila. Kontak s nimi udržuji přes sociální sítě, ale tato práce se prostě přes videokonference dělat nedá.
O jak velkou část příjmu tedy nyní přicházíte?
Nemám v současnosti žádné příjmy, mám pouze výdaje. Trenéři mají nejvíce práce na jaře a poté na podzim, když se lidé vrátí z dovolených. V těchto obdobích si musíme vydělat i na zbytek roku. Bohužel, obě tyto sezóny nám letos kvůli uzavření fitness center z velké části vypadly. Ne každý má doma v peřináči naspořeno. Stát se kvalitním trenérem totiž stojí stovky tisíc korun, které člověk splácí mnoho let. Teď není splácet z čeho. Pro některé trenéry to může být fatální.
Co si myslíte o finanční kompenzaci od státu?
Od státu jsem dostala na jaře kompenzaci jako každý, kdo pracoval jako OSVČ. Tato kompenzace mi ale nestačila ani na pokrytí nákladů na bydlení a základní životní potřeby. Ale abych byla upřímná, od tohoto státu jsem nečekala a nečekám vůbec nic.
K tomu se tedy vážou i vaše výdaje. Máte nějaké zaměstnance, nebo pracujete opravdu jen sám na sebe?
Pracuji sama na sebe, zaměstnance naštěstí nemám, to už bych byla v bankrotu. Mám ovšem celou řadu kolegů a kolegyň z jiných profesí, se kterými spolupracuji. Na mé služby je navázána výživová poradkyně, fyzioterapeut a další trenéři, se kterými řešíme komplikovanější případy. Ti všichni samozřejmě přišli o možnost pracovat.
Co tak například nájem tréninkových prostor?
Trenéři obvykle platí nájemné v centrech, kde pracují. Já jsem v tomto měla velké štěstí, provozovatelé centra ve kterém působím mi vyšli vstříc a nájemné odpustili. To je ale zcela výjimečné a nedá se to čekat znovu. I centra musí platit energie, nájmy, hypotéky. Většina trenéru v mém okolí platí plné nájemné i v současné době, kdy nemohou pracovat. Je to katastrofa.
Spousta věcí se v této době přesouvá do virtuálního světa. Rozhodla jste se i vy pro nějakou formu online tréninků?
Podle mého názoru to není možné. Chtěli byste, aby vás ošetřoval online třeba zubař? Moje práce se v mnohém podobá třeba fyzioterapii, často jde o nápravu velmi detailních pohybů a klienta je třeba vidět z různých úhlů a při pohybu jej detailně vést. To přes kameru jde dost blbě. Scénář se více méně opakuje z letošního jara.
Cítíte osobně nějaký rozdíl oproti první vlně?
Naprostá většina klientů se do tréninku po jaře vrátila, ale v hrozné kondici a někdy i s mnoha korona-kily navíc. Museli jsme začínat úplně od začátku. Některým se ani nepodařilo dostat do dobrého zdravotního stavu a už tady máme zase uzávěru. To může být pro některé už opravdu příliš.
Konec nouzového stavu i příslušných opatření je, zdá se, v nedohlednu. Jak to tedy vidíte dál?
U svých klientů vidím obrovskou psychickou únavu a u mnohých i rezignaci. Vybudovat a udržet motivaci k systematickému cvičení není pro nikoho jednoduché. Nový začátek bude těžký, ale věřím, že se většině podaří vrátit se do tréninku zpět. Bude to ale trvat měsíce i poté, co se opatření uvolní. Já současnou situaci využívám k vlastímu vzdělávání.
Jaké rady byste jako trenérka do této doby plné stresu a nuceného pobytu doma doporučila?
Každý by měl pečovat o své psychické a fyzické zdraví a tak podpořit svůj imunitní systém. Vědecké studie prokazují, že zdatný a veselý člověk má lepší vyhlídky na to zvládnout nákazu koronavirem. Doporučila bych proto všem dostatek spánku, pravidelný denní režim, kvalitní stravu a silový trénink podle individuálních možností každého člověka. Není vhodné to přehánět. Kdo nic nedělal až do teď, musí začít hodně zlehka. Lidé s nadváhou by se měli nad svým životem vážně zamyslet a začít na sobě pracovat okamžitě. Nakonec je také třeba snížit hladinu stresu, nejlépe tím, že člověk přestane sledovat české politiky v televizi, protože to vede pouze k pocitům beznaděje.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
