Martin Stehno působí v hokejovém klubu Mountfield HK jako trenér mládeže. Je také vedoucím náboru do kurzu ledního hokeje, kde se učí bruslit děti ve věku šesti let a mladší. „Ty děti dělají na ledě něco úplně jiného, než jsou ve svém životě zvyklé. Lední hokej je úplně specifický, není to o běhání, chození, házení balonem nebo kopání do balonu,“ přibližuje svou práci.
Co Vás na práci trenéra mládeže baví nejvíc?
Baví mě ta práce s dětmi. Jak jsem už starší, tak jsem strašně šťastný, že tady můžu být s těmi mladými trenéry a malými dětmi, protože se mezi nimi cítím mladší. Vždycky to byl můj sen pracovat v nějakém klubu jako trenér. I když v tuto chvíli už jsem spíš „bafuňář“, sekretář mládeže, pořád chodím s těmi malými dětmi na led, a to mě naplňuje.
A je něco, co Vás nebaví nebo netěší?
Každá práce přináší to hezké, ale i to horší. Bohužel to horší se občas objevuje a je to někdy problém s rodiči. Ale myslím, že je to všude, v jakémkoliv sportu. Někdy ty ambice rodičů převyšují to, co jejich dítě je schopné dokázat. A je těžké jim vysvětlit, že bohužel ten Jágr z něj nebude.
Jak začala Vaše hokejová cesta?
Ta začala už před více než 50 lety, díky mému taťkovi, který hrál hokej. Já jsem v pěti letech přišel do základny a začal jsem tady taky hrát. S malými přestávkami jsem tady na tom zimním stadionu celý život.
Hrál jste hokej profesionálně?
Hrál jsem na úrovni třetí nejvyšší soutěže, dneska je to druhá národní liga. Nějaké odměny za to byly, ale profesionálně jsem nikdy nehrál.
Proč jste se rozhodl stát trenérem mládeže?
V Hradci jsem hrál hokej do nejvyšších mládežnických kategorií, hrál jsem druhou ligu, hrál jsem kraj, pak jsem se oženil a narodil se mi syn. Když mu byly tři nebo čtyři roky, přivedl jsem ho na tuto základnu a sám jsem na tam začal trénovat.
Proč by podle Vás sem rodiče měli své děti přihlásit?
Ty děti dělají na ledě něco úplně jiného, než jsou ve svém životě zvyklé. Lední hokej je úplně specifický, není to o běhání, chození, házení balonem nebo kopání do balonu, což je pro děti normální pohyb. Navíc se tady smějí, jsou šťastné, spokojené, a to i když je tam zima (smích). Ale i ze zdravotních důvodů přináší pobyt na ledě jenom pozitiva.
Mohl byste prosím přiblížit, v čem je pobyt na ledě zdraví přínosný?
Myslím, že někteří rodiče by mohli potvrdit, že jejich děti nebývají tolik nemocné. Z vlastní zkušenosti můžu říct, že ten vzduch tady má dobrý vliv na dýchací cesty. Dcera s nimi měla problémy, a když sem nastoupila, tak během roku zmizely.
Prošel tímto kurzem nějaký v současnosti známý hokejista?
Určitě. V téhle základně se učil bruslit Filip Hronek, který hraje v NHL, a mraky dalších hráčů, které tahle generace už možná nezná, a to třeba Martin Hosták. Těch hradeckých hráčů, kteří hráli nebo hrají hokej na vyšší úrovni, prošlo tímhle naším kurzem hodně.
Kdo všechno financuje hradeckou mládež a máte těch peněz dostatek?
Financuje to město a hokejový klub Mountfield HK. Jistě, peněz není nikdy dost, bylo by super, kdyby jich bylo víc, ale v tuhle chvíli pro rozvoj těch dětí je to dostačující. Samozřejmě pro fungování mládeže jsou strašně důležití rodiče, kteří platí příspěvky a o své děti se starají. My jsme jako klub schopní zajistit výstroj pro základnu, první a druhou třídu, a pak až zase pro nejstarší děti v akademii, ale o ostatní kategorie se starají rodiče. A ta výstroj a výzbroj není úplně nejlevnější, byť dneska už jsou sporty, které jsou dražší než lední hokej. V naší společnosti je ale zažité to, že lední hokej je jeden z nejdražších sportů. Takže tady je velké poděkování rodičům, protože oni tomu dávají nemalé finance a čas. Bez nich bychom tady nemohli být.
