Zvony učarovaly malému Liborkovi, když byl ještě miminko. Jejich zvuk ho naprosto fascinoval a jakmile povyrostl, vydal se s tatínkem na výlety po tuzemských i zahraničních zvoničkách. Časem vznikl i projekt ZaZvony a desítky videí s mnoha zajímavostmi. Kromě toho, že si zazvoní, pátrají po historii a dalších souvislostech. Rádi by časem zmapovali celou republiku a také doufají, že svým snažením motivují mladé lidi k podobným aktivitám. Zvoníků je totiž v Česku velmi poskrovnu.
„Je to už zhruba těch sedm let. Vzniklo to tak, že jsme byli s malým na dovolené v Alpách a údolím se rozezněl zvon. On, jak ho uslyšel, tak úplně vytuhl a my pochopili, že je to pro něj něco zajímavého. Bezprostředně potom jsme se vypravili ke kostelu, odkud se zvonilo a počkali si. No a tam už bylo to natěšené miminko a nám začalo docházet, že to bude něco, co bude mít asi rád,“ začíná se svým vyprávěním Libor Janíček.
A nemýlil se. Jakmile malý Liborek uviděl zvoneček, okamžitě se po něm začal natahovat. Když začal být mluvnější a akčnější, vyrazil s tátou po dostupných zvoničkách. Zhruba před dvěma roky se zrodil projekt ZaZvony.
„S Liborkem jsme si řekli, že bychom se o tu radost ze zvonů chtěli podělit a založit YouTube kanál. Šlo také o to, že do některých kostelů a kapliček se nám špatně dostávalo a kdyby nás lidé znali, tak by nám to mohlo usnadnit cestu. To se nám nakonec podařilo a dnes nám většinou vyjdou vstříc, protože znají toho malého zvoníka z YouTube. I nás sami zvou,“ prozrazuje s úsměvem.
Na YouTube je mnoho videí se zvony. Málokde se ale o nich i něco píše. To chtěli Liborové změnit. „Nás zajímá, jaká je jejich historie a zjistili jsme, že na řadě míst nemají k těm zvonům zpracované údaje. Jsem vystudovaný archeolog a mám k tomu blízko, takže dohledávám dostupné informace. Snažíme se rozluštit všechny texty na zvonech. Když máme štěstí, tak je tam uvedeno místo ulití, zvonař i informace, kdo ho nechal ulít a proč. Pod každé video se snažíme vypsat maximum. Kolikrát jsou to i jediné informace, které k těm zvonům jsou. Tuto rešerši a psaní mám na starost já. Liborek mi pomáhá s luštěním zvonů a je to takový motivátor,“ zasvětil nás Libor Janíček do své práce. Na internetu zveřejnili bezmála sedm desítek videí. Mnoho jich ale ještě čeká na zpracování.
Úzce přitom spolupracují i s dalším velmi mladým a talentovaným zvoníkem, čtrnáctiletým Brunem Bezděkem. „Společně s ním jsme prolezli františkánský kostel Nanebevzetí Panny Marie tady v Plzni, Tato videa jsou mimochodem jedny z našich nejsledovanějších,“ pochlubil se Janíček.
Pravidelně nikam Liborek zvonit nechodí. Možná ale začne časem navštěvovat mše v Malesicích. Nejprve tam však musí dát zvony do pořádku. „Už jsme tam byli na obhlídce. Ačkoli jsou to neskutečně cenné zvony, tak na ně není bezpečné zvonit. Mohly by se poškodit. U většího je něco se závěsem hlavy a srdcem. To tam bylo připevněné tak, že se na něj nedalo dobře zvonit a je třeba ho otočit. Druhý zvon, jeden z nejstarších na Plzeňsku, měl uvolněné celé srdce. To by dříve nebo později upadlo. Řekli jsme, že nejdřív dáme věž do kupy a pak bychom mohli chodit zvonit,“ říká k aktuálním plánům.
Je sedmiletý Liborek nejmladším zvoníkem v Česku? Dost možná. Je nejmladším kampanologem u nás? Zcela určitě! „V Domažlicích je desetiletý Marek, který umí zvonit na tři zvony. Zvoní i nohama. Takové borce tu máme! Bruno byl dlouho nejmladší a teď je pravděpodobně nejmladší náš Liborek. Odvážím si ale říct, že jako kampanolog je nejmladším v Evropě. Udělalo mi radost, že mi psal člověk, co se věnuje zvonům v Anglii, že se zájmem sleduje naše videa, protože oni vůbec nemají ponětí o střední a východní Evropě. Z Itálie nám píšou kampanologové, kteří mají miliony zhlédnutí, že se jim líbí, jak to Liborek dělá a že má skvělý smysl pro detail a řadí se tak mezi přední kampanology na YouTube,“ pochlubil se Janíček.
„Ačkoli přivedl ke zvonům on mě, tak já ho učím, aby si všímal věcí, které nejsou na pohled vidět. I z prázdné věže lze mnohé vyčíst. Z toho, jak jsou ohoblované trámy, dovedeme odvodit, jaký zvon tam mohl být. Říkám mu, aby si nevšímal toho, co je na první pohled viditelné, ale aby sledoval detaily. Takže teď říká: Hele! Na tom trámu je něco vyrytého,“ uvedl se smíchem.
Malý Liborek má velké plány. Až vyroste, bude hlavním poradcem papeže pro zvony po celém světě. „Nemá nízkých cílů,“ směje se jeho tatínek. Spolu s kamarádem Brunem by chtěl Liborek i servisovat zvony a obnovit tradici zvonárny v Plzni. Rod Pernerů odléval v Plzni zvony přes 300 let! „Ale to by bez pomoci města a kraje a nešlo. Něco podobného se nicméně povedlo Michalovi Votrubovi v jižních Čechách, ale tam mu právě pomohl kraj a město. Dneska tam leje jedny z nejlepších zvonů v Česku,“ zdůrazňuje Janíček.
O něco reálněji se nicméně jeví jejich touha zmapovat všechny zvony v Česku a vytvořit online encyklopedii. „Koncept máme, musí se to ještě naprogramovat. Každý zvon je pro nás úžasný. Nemáme konkrétní místo, kam bychom se chtěli vypravit. Ano, zazvonit si na největší zvon Zikmund by bylo zajímavé, ale nás baví objevovat věci, o kterých nikdo neví. Například v Kladrubech u Stříbra jsme našli nádherný pozdně gotický zvon. Nikdo o něm nevěděl, nevyfotil ho, nenatočil. To nás baví,“ podotýká.
Sami se označují za „potulné zvoníky“ a věří, že jejich YouTube kanál přitáhne pozornost podobně smýšlejících lidí. „Například v Kadani mají zvonickou komunitu a jich je kolem dvaceti. Jsou tam desetiletí zvoníci i osmdesátnice. Žijí tím, jezdí za zvony a věnují se i dalším aktivitám. Bylo by hezké, kdyby se tohle dělo i jinde. Člověk nemusí být věřící. Je to vlastně hudební nástroj i kus historie. Kdyby se tohle povedlo, byli bychom šťastní,“ říká Libor Janíček.
Zvoníci chybí, proto je na mnoha místech nahrazuje technika. Někdy občas dojde k závadě nebo špatnému nastavení a zvony bijí i když nemají. Třeba v kostele na Chodském náměstí se v roce 2018 rozhoupaly zvony neplánovaně kolem půlnoci a řadu lidí tak probudily.
„Je strašně důležité, kdo to dělá. Když se na historické zvony dají elektromotory a nejsou to ty moderní, které dokáží správně brzdit a regulovat výkyv, tak je to špatně. Zrovna jihlavský veliký zvon Zuzana byl jedním z prvních zautomatizovaných. To bylo někdy kolem roku 1930. Motor zvon rozhýbával tak, že věž málem spadla a zvon téměř puknul. Dnes se na něj nesmí zvonit. Zvoní se jen ručně srdcem a shání se peníze, aby se na něj dalo opět plnohodnotně zvonit,“ dává Janíček jeden zajímavý příklad.
Podle jeho slov pohánějí elektromotory až 90 procent zvonů v Česku. V Plzni pohybují i se zvony v katedrále sv. Bartoloměje. „Nechci říct, že jsme proti tomu, ale musí to být rozumné. Jsme ale rozhodně pro zachování ručního zvonění na historické zvony,“ dodává Libor Janíček závěrem.
Foto Libor Janíček
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
