Až do srpna 2022 byl Vašek Paukner v podstatě obyčejný kluk, který rád sportoval. Život mu ale obrátila naruby autonehoda, během které mu lékaři oznámili, že má nádor na mozku. Začal dlouhý maraton léčení, který ale skončil šťastně. Vašek je zdravý, a i když na sebe musí být opatrnější, neodradilo ho to od toho, splnit si jeden ze svých snů.
Středa, 8. června 2022, 06:25
Neurochirurgická klinika Fakultní nemocnice Hradec Králové letos slaví 70. výročí svého založení. V současné době jejími operačními sály projde zhruba dva tisíce pacientů ročně. Jedním z nich byl i tehdy sedmadvacetiletý Petr Roubíček. Nádor na...
Vašek se už jako malý věnoval sportu. Do 14 let závodně plaval, později přešel na podvodní hokej, kterému se věnuje dodnes. Rád chodí po horách a věnuje se i silovému tréninku. Před více než dvěma lety si řekl, že se chce zkusit připravit na triatlon.
„Myšlenka na triatlon vlastně vznikla poté, co jsem se s trenérem Davidem Bokůvkou ze Status fit začal připravovat na půlmaraton. Ten jsem uběhl, a tak jsem si řekl, že bych chtěl zkusit něco dalšího,“ začíná svůj příběh Vašek.
Plány mu ale v srpnu 2022 zhatila autonehoda. „Tu nehodu si nepamatuju, takže vše vím jen z vyprávění. Prostě jsem vyjel ze silnice. Naštěstí v malé rychlosti, takže to nemělo nějaké těžké následky. I tak mě ale převezli do nemocnice, kde se zjistilo, že jsem dostal epileptický záchvat, který způsobil nádor na mozku,“ popisuje Vašek. Do té doby nikdy epileptický záchvat nedostal. Byl zdravý.
„Když mi to řekli, byl to samozřejmě obrovský šok. Člověk to ale musí nějak přijmout a pracovat s tím. Začal obrovský kolotoč vyšetření a do dvou týdnů jsem šel na operaci. Na nějakou sebelítost nebyl moc čas,“ vzpomíná Vašek.
Vše nasvědčovalo tomu, že nádor nebude zhoubný. Nakonec se ale bohužel ukázalo, že tomu tak není. „Čekalo mě ozařování a poté chemoterapie. Trávil jsem tak několik hodin denně v nemocnici. Naštěstí mi nebylo tolik špatně, nijak to nebolelo. Horší bylo paradoxně jen to čekání a každodenní dojíždění do nemocnice. Celé to trvalo déle než rok,“ doplňuje.
I tak se ale Vašek snažil žít normální život. Občas s něčím pomohl v práci, vyrazil ven s přáteli nebo na lehký trénink. „Je ale pravda, že jsem byl hodně unavený. A tak jestli mě celý ten proces něco naučil, tak je to víc poslouchat své tělo. Teď už se prostě umím vypnout, když cítím, že to potřebuju,“ vysvětluje Vašek.
Nyní musí brát jen léky na epilepsii a docházet na pravidelné kontroly. Žádná jiná omezení v životě nemá, jsou ale aktivity, které už nikdy dělat nebude. „Třeba s potápěním s přístrojem jsem se musel rozloučit. Ale nevzdávám se, místo toho jsem si řekl, že bych chtěl přejít Krétu,“ prozrazuje své aktuální plány.
Řecký ostrov si zamiloval při své listopadové návštěvě. Na téměř 600 kilometrů dlouhou trasu se vydá na začátku dubna. Na cestu za návratem do normálního života, jak svůj výlet nazval, má 20 dní. „Samozřejmě tam trochu strach je. Ale říkám si, že se může cokoliv stát i tady v Česku. Poslední tři měsíce poctivě trénuju. Běhal jsem, cvičil a „rozcházel“ nohy, aby si zvykly na to tempo,“ prozrazuje Vašek.
Každý den by měl ujít zhruba 30 kilometrů. V plánu má jen pár zastávek s ubytováním, jinak chce cestu absolvovat pod stanem. „To mi paradoxně vadí úplně nejmíň. Jako dítě jsme s rodinou pod stan jezdili pravidelně a trávili tak skoro celé léto. Víc jsem se bál toho balení. Musel jsem si pořídit všechno v co nejlehčích variantách, abych s sebou netahal zbytečnou zátěž,“ říká.
Vaškovu cestu můžete sledovat na jeho instagramovém profilu. „Věřím, že fyzicky jsem připravený. Bude to velká výzva, ale těším se na to,“ uzavírá Vašek s tím, že celá cesta nebude jen o něm. Přechodem se totiž rozhodl podpořit Společnost pro ranou péči, která poskytuje odborné služby rané péče, podporu a pomoc rodinám, ve kterých se narodilo dítě se zrakovým nebo i s kombinovaným či jiným postižením.
Foto Elmira Talířová
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
