Počasí dnes11 °C, zítra10 °C
Úterý 27. února 2024  |  Svátek má Alexandr
Bez reklam

Ideologie zvítězila nad rozumem. Ceny energií se na starou úroveň v blízké době nevrátí, říká poslanec Václav Král

Návrat cen energií na úroveň, kterou jsme znali před třemi lety, nejspíš v nejbližší době nehrozí. To říká poslanec ODS a předseda představenstva v akciové společnosti Teplárna České Budějovice Václav Král. V dalším díle rozhovorového seriálu Bez servítků se rozpovídal nejen o fungování energetických firem, ale také o blížícím se zákazu skládkování odpadů.

Pošta se musí změnit a poskytovat takové služby, které lidi využijí. Sám je nevyužívám, říká ministr vnitra Vít Rakušan

Nedostatek policistů především v příhraničních oblastech, odchod těch zkušených a nábory nováčků, které jsou méně či více úspěšné. Špatné zkušenosti lidí se službami České pošty, kde se sice nastartovala reforma, ale jediný její viditelnější...

Proč vláda škrtla dotace na energie? Souhlasíte s tímto krokem?
V první řadě je potřeba říct, že nešlo o dotaci v pravém slova smyslu. Jednalo se o mimořádnou pomoc státu domácnostem a firmám v době vrcholící energetické krize. Legitimnost některých opatření navíc EU schválila pouze do poloviny roku 2023. Další pokračování této podpory, která již dosáhla 110 miliard korun za rok, není s ohledem na aktuální stav veřejných financí možné, a celkové ceny elektřiny a plynu proto půjdou nahoru. Tyto náklady buď zaplatí spotřebitel, nebo daňový poplatník. Není jiná cesta. A vláda si v návrhu rozpočtu na příští rok zvolila jiné priority jako například obranu, školství nebo snižování celkového schodku, a já uznávám, že vzniká docela nebezpečná situace. USA, Spolková republika Německo i další evropské státy začínají masivně dotovat svůj národní průmysl i ceny energií, a vzniká tak brutální tlak na snižování konkurenceschopnosti českých firem. Tento závod v přerozdělování veřejných prostředků nemůže Česká republika vyhrát. Jednotný trh EU nikdy nefungoval, a teď už to snad musí být zřejmé každému.

Zaplatíme za energie víc?
Ano, ve finále zaplatíme celkově víc. Rostou zejména distribuční náklady i náklady na obnovitelné zdroje, a to je pouze začátek toho, jak evropská politika Green Dealu zasahuje do peněženek českých občanů. Boj s klimatickou změnou a snaha o nahrazení dodávek zemního plynu a ropy z Ruské federace holt něco stojí, a věřte, že se mezi námi najdou i jedinci, kteří z toho mají radost. Jsou to buď ekologisté, kteří si chtějí vyzkoušet teorii nerůstu v praxi, nebo lidé, kteří jsou přesvědčeni o tom, že zvyšování míry regulace a přerozdělování povedou k blahobytu společnosti. Opak je přitom pravdou, ale bohužel si nemyslím, že se na politice EU něco v dohledné době změní. Možná teď krátkodobě před evropskými volbami, ale po nich se zase začnou utahovat šrouby.

Je možné, že se ceny energií vrátí na úroveň, na jakou jsme byli před třemi lety zvyklí?
Ve střednědobém horizontu ne. Ideologie v EU totiž zvítězila nad rozumem. Kromě již zmíněných důvodů si musíme připomenout katastrofální roli emisních povolenek za vypouštění oxidu uhličitého do ovzduší. Už se obchodovaly i za sto euro za tunu a odborníci predikují takřka setrvalý růst.

Zkuste to vysvětlit.
Když to zjednodušíme, jedna povolenka (EUA) aktuálně stojí zhruba osmdesát eur a elektřina na burze přibližně sto dvacet eur za megawatthodinu. Na pokrytí nákladů výroby elektřiny z uhlí je potřeba zhruba třicet euro za megawatthodinu a na nějakou marži teď tedy zbývá asi deset eur. Tento rozdíl přitom ale už byl i záporný, takže výrobci zastaví svůj provoz. U výroby z plynu je to podobné. Povolenka zde má sice menší vliv, nicméně ceny paliva jsou zase vyšší. Povolenka je přitom snad jediná daň v dějinách lidstva, jejíž výše se odvíjí od momentální nálady finančních spekulantů. S ekologií to nemá vůbec nic společného.

Ani dnes tolik skloňovaná komunitní energetika nás nezachrání, a naopak pouze zvýší tlak na zdražování distribuce a zajištění provozu záložních zdrojů, které budou schopné flexibilně pokrývat spotřebu elektřiny například v době, kdy je zima, nesvítí Slunce a nefouká vítr.

Náklady na technologie schopné využívat obnovitelné zdroje jsou v porovnání s jejich výkonem a stabilitou stále obrovsky vysoké. Další náklady budou spojené s rozvojem elektromobility a tepelných čerpadel. Již dnes distributoři elektřiny hlásí potřebu dalších investic do české rozvodné sítě na úrovni 400 miliard korun a tyto náklady zaplatí v konečném důsledku spotřebitelé, resp. se projeví v cenách tuzemských výrobků a služeb. Ceny energií, stejně jako bezbřehé rozhazování veřejných peněz, mají zásadní vliv na růst inflace, což je další aspekt, který musíme v této souvislosti zmínit.

V politice by mělo být více žen. Často si zbytečně nevěří a směřuje na ně víc útočných komentářů, říká nejmladší senátorka

Do horní komory Parlamentu České republiky přicházela jako nejmladší senátorka. Řada jejích kolegů si ji ze začátku pletla s asistentkou některého ze senátorů. „Byla jsem nová tvář. Respekt jsem si u kolegů ale časem získala,“ říká senátorka...

Jsou rekordní zisky energetických firem na úkor spotřebitelů?
Spotřebitel na regulovaném trhu zaplatí vždy víc, než by zaplatil na trhu volném, který není deformován například státem. Tak zní základní ekonomická poučka, která je stále platná. A energetika je regulovaná absolutně.

Co to je ten rekordní zisk? A bavíme se o hospodářských výsledcích výrobců energií nebo o obchodnících? Ptal se někdo v roce 2017 nebo 2018 na zisky výrobců při ceně elektřiny třicet eur za megawatthodinu? Ty firmy musely fungovat, přežít a navíc investovat desítky miliard korun do opatření na snížení dopadů na životní prostředí a politicky tlačeného odklonu od spalování fosilních paliv, jako je uhlí či zemní plyn. A to všechno při totální legislativní nestabilitě. Tím automaticky neříkám, že se všechno udělalo špatně a že využívání obnovitelných zdrojů a snižování spotřeby fosilních paliv nedává smysl. Tyto kroky se však musí dělat uvážlivě, se znalostí limitů jednotlivých technologií a v kontextu konkrétního státu či regionu. Koneckonců u nás v teplárně se o takovou transformaci snažíme.

Vláda schválila převzetí firmy Net4Gas spravující tuzemskou síť páteřních plynovodů. Po nedávné koupi šesti podzemních zásobníků jde o další vstup státu do energetiky. Je to správné? Ušetříme?
Ministerstvo průmyslu a obchodu obě tyto investice prezentuje jako posílení energetické soběstačnosti. Potrubí ani zásobník však nejsou důl na uhlí, ložisko plynu ani elektrárna. Ten podnik má dluhy ve výši 33 miliard korun a stát za něj ještě zaplatí asi 5 až 8 miliard korun. Již se to propisuje do aktuálně tolik diskutovaného návrhu Energetického regulačního úřadu, který ve finále všem zdraží dodávky plynu. Vláda zřejmě disponuje dostatkem volných finančních prostředků, když může dělat tato prázdná gesta. Jak jsem již zmínil, máme v ruce všechny nástroje, jak činnost těchto zařízení legislativně ošetřit, když se bude chtít, a také jsme to v té loňské, tzv. energetické krizi udělali. Ale to jsme zase zpátky u faktu, že ta regulace a sociální inženýrství vlastně nikdy ve finále nefungují. To je další se základních ekonomických pouček.

Může nám válečný konflikt v Pásmu Gazy zdražit energie?
Víceméně se to už děje. Po zastavení dodávek „potrubního“ plynu z Ruské federace jsme na zemích tohoto regionu více závislí. Ceny zemního plynu se v reakci na momentální eskalaci tohoto tisíciletého konfliktu zdvojnásobily v porovnání s letošním létem a elektřina bude následovat. Cena emisní povolenky přitom stále zatěžuje ceny energií, a tím ničí konkurenceschopnost evropského průmyslu.

O to důležitější je orientace na vlastní problémy České republiky, podporu výstavby stabilních zdrojů na našem území a těmi jsou minimálně čtyři nové jaderné bloky každý s výkonem minimálně 900 MW, případně doplněné plynovými elektrárnami, které budou schopny rychle poskytnout výkon v případě výpadku dodávek z obnovitelných zdrojů. Do té doby ale musíme dál podporovat výzkum malých modulárních reaktorů a hlavně zachovat těžbu a spalování domácího uhlí v tepelných elektrárnách, které mimochodem také umí poskytovat ty takzvané podpůrné služby pro stabilizaci elektrizační soustavy. Dělají to třeba v Německu, Polsku, tak proč by to nemohlo jít i u nás? Když budeme chtít, zásoby uhlí máme v ČR na sto let.

Neexistuje shoda na tom, co stálo za výbuchem v nemocnici al-Ahlí, říká europoslankyně Kateřina Konečná

Europoslanci před týdnem schválili usnesení odsuzující útoky Hamásu na Izrael a uznali právo Izraele na sebeobranu. Pro se vyslovilo 500 europoslanců, proti jich bylo 21 a 24 se zdrželo hlasování, včetně europoslankyně za KSČM Kateřiny Konečné....

Jaký vývoj cen elektřiny, plynu, tepla máme očekávat?
S ohledem na vývoj geopolitické situace a absolutně chybná politická rozhodnutí na evropské i národní úrovni bohužel očekávám nárůst celkových nákladů energií. A to se zatím bavíme „pouze“ o cenách. Blíží se však situace, kdy budeme velmi naléhavě řešit elementární dostupnost energií. Pokud skutečně dojde k uzavírání fungujících uhelných zdrojů od roku 2025, nestihneme postavit adekvátní náhrady a pak bude dobrá každá stabilní kapacita schopná využívat místně dostupné zdroje energie.

Takovým zdrojem mohou být například také odpady. V roce 2030 má být skládkování odpadu definitivně ukončeno. Jsme na to připraveni?
Vypadá to lákavě, ale energetické využívání odpadů je spíše řešením pro několik málo vhodných lokalit ideálně v krajských městech s fungující teplárnou a soustavou zásobování teplem či chladem. Brněnské zastupitelstvo ale například ukončilo na posledním zastupitelstvu přípravu třetího kotle v rámci stávajícího ZEVO. Několik lidí včetně zástupců ekologických organizací, v rámci této debaty připustilo, že zákaz skládkování, který máme napotřetí posunut na rok 2030, se možná dále posune. S tím bych se nechtěl ani trošku smířit. Česká republika musí přestat být skládkařskou velmocí. Zákaz od roku 2030 je daný a měli bychom se snažit o to, abychom drtivou většinu odpadu přesunuli od skládkování k cirkulárnímu využití. Dochází tady totiž k velkému plýtvání zdroji, a skládkování materiálově či energeticky využitelných odpadů v tom dlouhodobě hraje negativní roli. Naším cílem by mělo být využití pětašedesáti procent odpadů k recyklaci, maximálně deset procent můžeme skládkovat a rozdíl, to znamená teoreticky až 35 procent energeticky využívat s maximální účinností. Samozřejmě to vše při vědomí, že nechceme, aby odpady vůbec vznikaly. Ta procenta by měla být spíše orientační, a ne stanovená takto natvrdo, ale v oblasti oběhového hospodářství s politikou EU souhlasím.

Například u nás v Budějovicích neovlivníme budoucnost celé republiky a nedokážeme zabránit údajné klimatické změně, ale umíme vhodně skloubit celospolečenskou poptávku po dekarbonizaci se základním úkolem dodat zákazníkům dostatek energií v potřebné kvalitě za dobré ceny s minimalizací dopadů naší činnosti na životní prostředí. Proto postupně diverzifikujeme palivový mix a vsázíme na místně dostupné bezemisní a obnovitelné zdroje. Třetinu spalovaného uhlí jsme nahradili dodávkami tepla z nedaleké elektrárny Temelín. Další třetinu ušetříme novým kotlem na biomasu, který teď stavíme a v aktuální topné sezoně bude zprovozněn. Poslední třetinu do roku 2028 nahradíme energetickým využíváním odpadů v zařízení ZEVO. Potom už nebudeme potřebovat žádné uhlí a jenom nepatrné množství zemního plynu zůstane jako stabilizační či havarijní palivo.

Pokud civilistům v Gaze nepomůžeme, hrozí migrační krize, říká europoslanec Mikuláš Peksa

Při izraelském bombardování palestinského Pásma Gazy, které začalo po rozsáhlém a brutálním útoku hnutí Hamás ze 7. října na Izrael, zemřelo podle odhadů už přes tři tisíce lidí. „Evropská i americká debata vnímá, že Izrael musí legitimně řešit...

Mluvíte ale o Českých Budějovicích. Ne všechna města a kraje jsou takto připraveny. Není rok 2030 šibeniční?
Jak jsem již řekl, ne všechna města mají takovou možnost k řešení komunitní energetiky a pak se logicky nabízí možnosti spolupráce. Samotná výstavba takovéto kapacity, v našem případě 160 tisíc tun odpadu za rok, je zvládnutelná za maximálně tři roky. Tomu ale předchází šílená příprava všech dokumentací a nekonečná debata o tématech, která byla již stokrát vyargumentována po celé Evropě. Jsem optimista, a vzhledem k tomu, že naše městská společnost je maximálně transparentní, průběžně komunikujeme všechny aspekty záměru a v rámci mezinárodního týmu jsme vsadili na osvědčené technologie, které známe do šroubku a do halíře, tak nás technicky ani ekonomicky nemůže nic překvapit.

Podle řečníků na energetické konferenci v Poslanecké sněmovně, kterou nedávno uspořádal Institut pro politiku a společnost, musí výstavbu a rozvoj nových jaderných zdrojů v zemi na sebe plně převzít stát. Zestátnění energetické společnosti ČEZ nebo jeho části je proto podle řečníků racionální. Souhlasíte?
Na první pohled s tímto závěrem lze souhlasit a neuráželo by mě to. Na druhou stranu jsme si před chvílí řekli, že energetika je absolutně regulovaná konkrétní legislativou. Nejsem akcionář ČEZu, ale umím si představit, že například po vyjednání rozumných CFD smluv vznikne situace oboustranně výhodná pro soukromé investory i stát ve stávajícím uspořádání této společnosti. (Pozn. red.: Jako contract for difference se ve finančnictví označuje smlouva mezi dvěma stranami, „kupujícím“ a „prodávajícím“, která přikazuje prodávajícímu zaplatit kupujícímu rozdíl mezi aktuální hodnotou aktiva a jeho hodnotou k okamžiku uzavření smlouvy. Je-li tento rozdíl záporný, platí místo toho kupující prodávajícímu.) Běžně to funguje třeba v Německu, tam se o těchto kontraktech byli schopni domluvit, a to považte s místními výrobci elektřiny z uhlí. Hnědouhelné elektrárny tam za těchto předpokladů fungují dál a pálí největší množství uhlí v novodobé historii. Úplně stejně se tedy může domluvit i Česko s místními producenty. V tuhle chvíli neřeším, zda je výrobce soukromý, polostátní, nebo státní. Tím chci říct, že s ohledem na energetickou bezpečnost státu a konkurenceschopnost našeho průmyslu by se nemělo rozlišovat, jestli se jedná například o firmu pana Tykače nebo polostátní ČEZ nebo zda se bavíme o jádře nebo uhlí.

Před nedávnem uplynuly dva roky od momentu, když jste se stal poslancem. Jak hodnotíte tuhle zkušenost?
Přestože mě zajímá spousta oblastí, snažím se v Poslanecké sněmovně hlavně dělat věci, kterým rozumím. Zabývám se tedy energetikou, ochranou životního prostředí a trochu zemědělstvím. Člověk má radost, když se mu podaří prosadit něco, co považuje za rozumné, a podobně to snad cítí i moji voliči. Každopádně je to intenzivní zkušenost, které jsem zatím nelitoval.

Hodnocení článku je 90 %. Ohodnoť článek i Ty!

Foto poskytnuto s dovolením Václava Krále

Štítky energie, uhlí, odpad, elektřina, energetika, Václav Král, Česko, Evropská unie, obnovitelný zdroj, elektrárna, Bez servítků, rozhovor

Komentáře

Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.

Ideologie zvítězila nad rozumem. Ceny energií se na starou úroveň v blízké době nevrátí, říká poslanec Václav Král  |  Zprávy  |  Hradecká Drbna - zprávy z Hradce a okolí

Můj profil Bez reklam

Přihlášení uživatele

Uložené články mohou používat pouze přihlášení uživatelé.

Přihlásit se pomocí GoogleZaložením účtu souhlasím s obchodními podmínkami, etickým
kodexem
a rozumím zpracování osobních údajů dle poučení.

Zapomenuté heslo

Na zadanou e-mailovou adresu bude zaslán e-mail s odkazem na změnu hesla.