Pokud si dal někdo za cíl oslabit část vydavatelského trhu, tak se mu to daří, říká předseda vydavatelské asociace

Ztráta práce, rozvod, úmrtí v rodině. Příběhů lidí bez domova znám spoustu, říká šéfredaktorka Nového Prostoru

Čtvrtek, 16. února 2023, 12:00ZprávySpolečnostBez servítků

Čtvrtstoletí pomáhají lidem na ulici aktivity Nového Prostoru. Tou asi nejvýraznější je prodej stejnojmenného streetpaperu, jehož kameloti nabízí aktuální vydání přímo v ulicích měst. O tom, jak se dá skloubit práce novinářky a sociální pracovnice,...

Libore, letos na jaře uplynou dva roky od vzniku Asociace online vydavatelů. Jaké milníky má tahle profesní organizace za sebou?
Asociaci se podařilo sdružit takzvané nezávislé ostrovy žurnalistiky do jednoho celku a v něm diskutovat palčivé otázky vydavatelského byznysu. Po vstupu Andreje Babiše do mediálního byznysu se trh hodně roztříštil a nám se jej daří, alespoň v oblasti malých a středních vydavatelů, opět postupně sjednocovat. Naše myšlenky a přístup k mediálním věcem pak rezonují také u velkých vydavatelů. Tohle považuji asi za největší milník. 

Z pohledu tvorby zákonů, které ovlivňují naše podnikání, je AOV organizací, která se snaží hledat kompromisy mezi důležitými mediálními hráči. U klíčového zákona, konkrétně novely autorského zákona, jsme prosazovali dobrovolnou kolektivní správu namísto původně navržené povinné kolektivní správy. V tomto ohledu jsme byli úspěšní. V době, kdy se zákon projednával ve sněmovně a senátu, jsme prosazovali spíše měkčí ustanovení zákona v oblasti regulace velmi velkých platforem. V tomto ohledu jsme úspěšní nebyli. U politiků a dalších profesních organizací převládla touha po tvrdším přístupu k platformám.

Za další milník považuji plné začlenění AOV do evropské organizace News Media Europe, kde jsme řádnými členy. Mí kolegové jsou členy různých pracovních skupin, ve kterých diskutují důležité otázky našeho podnikání s kolegy z dalších evropských zemí.

Před nedávnem jsi ve svém komentáři upozorňoval na to, že vydavatele letos čeká těžký rok. Důvodů je více, jaké jsou ty nejpodstatnější?
Vše souvisí s financemi a ekonomikou. V době pandemie většina vyspělých států podpořila média různými balíčky podpory. Nejen finančními, ale šlo také o obecný přístup k médiím. V Německu byla média v době pandemie součástí kritické infrastruktury státu, novinářky a novináři mohli dávat své děti do mateřských školek či škol. V naší krajině je zvykem některých politiků na média, případně novináře, spíše plivat a snažit se je dehonestovat. Bohužel jde o takové persony, jakými byli například bývalý premiér Babiš nebo Tomio Okamura. Dosluhující prezident Zeman by novináře rád střílel. Myslím si, že by tito lidé měli ve svých pozicích velmi vážit slova. Mohou se jim vrátit jako bumerang. Když půjdeme na ekonomickou stránku covidu, tak největší finanční podpory se v Čechách dostalo kasinům. Média neobdržela ani korunu. To asi hovoří za vše. 

Tak z pandemických efektů jsme snad už venku, nebo ne?
Po skončení pandemie začala doba válečná a s ní růst nákladů na energie, nájmy, ceny papíru, distribuci tiskovin a tlak na cenu práce. A to vše se děje v okamžiku, kdy se Google s Facebookem částečně stáhl z českého trhu, respektive omezil či zrušil své služby pro vydavatele. 

Aby toho nebylo málo, tak dle mých informací, Ministerstvo financí uvažuje o zrušení výjimky snížené sazby DPH u předplatného. Tištěného i digitálního. Pokud si tedy dal někdo za cíl zlikvidovat či oslabit část českého vydavatelského trhu, tak se mu to daří dokonale.

Často skloňovaným tématem je dnes mezi vydavateli novela autorského zákona. Celá problematika je pro průměrného uživatele internetu poměrně složitá. Zkus ji, prosím, velmi obecně vysvětlit...
Odborná veřejnost mi to zjednodušení snad odpustí. Zjednodušeně jde o to, že na základě evropské směrnice jsou velké internetové platformy, jimiž jsou typicky Google nebo Facebook, povinny platit vydavatelům za užívání vydavatelského obsahu v jejich prostředí. U Googlu jde například o zobrazení vydavatelského obsahu ve výsledcích vyhledávání, zobrazování zpráv ve službách Google News či Google Discover. U Facebooku pak jde o zobrazení vydavatelského obsahu ve standardním feedu příspěvků uživatelů, mezi které přirozeně patří i profily médií na této sociální síti. Logika tohoto ekosystému je tedy nastavena tak, že platforma užívá obsah, který ji zatraktivňuje a dokáže jej zpeněžit například tím, že tvoří publika, dokáže cílit na různé skupiny uživatelů. Evropská směrnice tedy narovnává tento nerovnovážný stav, který by mohl v konečném důsledku vést k úpadku rozmanité žurnalistiky, což není a ani nemůže být v zájmu žádné demokratické země.

Jak se novela a její konsekvence dotýkají přímo uživatelů internetu?
Aktuální dopad novely je takový, že Alphabet (Google) i Meta (Facebook) změnily zobrazení náhledů zpravodajského obsahu, tak aby se legální cestou vyhnuly povinnosti platit českým vydavatelům za užití jejich obsahu. Férově je třeba přiznat, že tyto kroky oznámili dopředu, protože se jim nelíbily některé části novely autorského zákona. 

Pro uživatele to tedy aktuálně znamená jistý diskomfort při vyhledávání na Googlu. Výsledky vyhledávání aktuálně vypadají jako internetový katalog namísto pokročilejšího a modernější vzhledu. Zároveň není jasné, jak kvalitní výsledky vyhledávání z hlediska zpravodajského obsahu uživatelé při vyhledávání dostávají. Určitým paradoxem pak je, že například některá zahraniční média jsou ve výsledcích vyhledávání na Googlu českému uživateli zobrazena v původním, tedy plném náhledu zprávy. A naopak, články českých médií se zobrazují v plném rozsahu jen uživatelům v zahraničí.  U Facebooku platí to samé, odstranění náhledu zpráv vypadá jak návrat do začátků internetu. Z konsekvencí novely autorského zákona, dle mého názoru, nemůže mít radost ani jedna ze stran. 

Jak už jsi zmínil, firmy jako Google nebo Meta omezily zobrazování náhledů zpravodajského obsahu ve svých službách. Je reálné, že se obsah na těchto platformách vrátí do původního stavu, který známe z předchozích let?
Reálné to je. Otázkou zůstává, jak obtížná cesta k tomu povede. 

Jde o poměrně absurdní situaci, kdy novela měla posílit pozici médií, a naopak jim v řadě ohledů uškodila. Jak k situaci přistupuje „stát“, který směrnici na přelomu roku přijal?
Ministerstvo kultury se ústy pana ministra Baxy vyjádřilo v tom smyslu, že zákon je platný teprve chvíli a pro střednědobý či dlouhodobý horizont si stojí za tím, že práva vydavatelů byla posílena pro budoucí vyjednávání s platformami. Pro mne jsou to hezké vzletné věty, ale mne zajímá jediné, a to je dohoda s platformami v co nejkratším čase, která zajistí naplnění peněženek českých vydavatelů. Vše ostatní je pro mne jen balast.

Jsou dopady novely autorského zákona pro některé vydavatele likvidační?
Pokud by se uzavření dohody s platformami táhlo dlouho, může tomu tak být. Nesmíme zapomínat, že v pandemickém období značná část médií přišla o některé příjmy. Doba covidová byla poměrně rychle nahrazena dobou válečnou, která je spojena s inflací, růstem nákladů včetně tlaku na cenu práce. Finanční situace českých vydavatelů je tedy značně napjatá. A je možné, že někteří velcí vydavatelé na toto sází. Na trhu se jim mohou objevit příležitosti ke koupi menších vydavatelství. Hovořím o tom z toho důvodu, že mi nejde na mysl liknavost chování největších českých vydavatelů. Google s Metou celý podzim predikovaly, co udělají, a také to udělaly. Jsme na konci února, a ti, kteří prosazovali silnejší postavení vydavatelů, nyní dělají jakoby nic.

Premiér Petr Fiala (ODS) po své nedávné návštěvě ministerstva kultury uvedl, že se úřadu pod vedením Martina Baxy (ODS) podařilo zvrátit hrozbu sankcí v řádech desítek milionů korun, když předchozí vláda neprosadila transpozici evropských směrnic. Šlo zejména o směrnici o autorském právu na jednotném digitálním trhu. Hádám, že tedy podobnou radost nesdílíš, že?
Sankce v řádu desítek milionů korun je ve srovnání s narušenín trhu v nejméně vhodný okamžik a případnou ztrátou mediální a názorové rozmanitosti prakticky ničím. Nyní jsme v situaci,  kdy stát vytvořil podhoubí pro úspěšné podnikání pro dezinformátory, mediální šmejdíčky a ty, kteří nehledí na žádné profesní standardy. Efekty toho nastavení mohou být katastrofické.

Asociace online vydavatelů, podobně jako další profesní organizace, vyzývají k odborné diskusi připravovaného zákona o omezení šíření obsahu ohrožujícího národní bezpečnost. V čem vidíš největší rizika tohoto zákona?
V obecné rovině se obáváme toho, aby zákon nebyl napsán tak, že by mohl být zneužitelný z čistě politických, a nikoliv bezpečnostních důvodů. S kolegy v AOV si vždy říkáme, že nesmí být přijata žádná norma, které bychom se báli v případě, že by byl v Česku u moci nějaký tuzemský Viktor Orbán.

Ve funkci vládního zmocněnce pro oblast médií a dezinformací po necelém roce končí Michal Klíma. Pozice vytvořená loni v březnu zanikne a agenda připadne poradci pro národní bezpečnost Tomáši Pojarovi. Jak na tuto změnu nahlížíš?
Absolutně mi nepřísluší hodnotit práci pana Klímy. Nevím, jaké podmínky měl pro naplňování agendy a jakou měl oporu v politicích vládní koalice. Z debat, které jsem s ním vedl, vyplývala jednoznačná snaha o zachování mediální plurality v České republice. Což může znít jako fráze a bohužel často podceňovaná hodnota. Média jsou bez debat čtvrtým pilířem demokracie a zachování mediální plurality je nezbytné pro každé demokratické zřízení. Lidé si většinou uvědomí, co měli, až když to ztratí. V AOV bychom rádi zabránili nejhoršímu z možných scénářů.

Pana Pojara osobně neznám. Osobně ho řadím spíše ke konzervativnímu křídlu ODS, tedy nějakou zásadní aktivitu směrem k médiím od něj neočekávám. Pokud tomu bude naopak, budu příjemně překvapen.