„Vojska Sovětského svazu, Polské lidové republiky, Německé demokratické republiky, Maďarské lidové republiky a Bulharské lidové republiky překročila státní hranice Československé socialistické republiky...“. Těmito slovy oznamoval hlasatel Čs. rozhlasu Vladimír Fišer ve dvě hodiny v noci 21. srpna 1968 příchod okupačních vojsk. Stovky vojáků byly v tu dobu již u Hradce Králové.
Pár minut po půlnoci přistálo na hradeckém letišti sovětské dopravní letadlo Antonov s výsadkáři, kteří letiště zajistili pro přistávaní dalších letadel. Vzápětí na dráhu dosedlo čtyřicet stíhaček MIG 17, dva Migy 15 a jeden dopravní AN 6.
„Sovětští vojáci se divili, že je nikdo nevítá jako osvoboditele. Měli rozkaz nemluvit s lidmi, neposlouchat Československý rozhlas ani televizi. Jejich velitelé jim zabavovali náš tisk i letáky, které sem byly dodávány,“ říká historička Jaroslava Pospíšilová z Muzea východních Čech v Hradci Králové.
Českoslovenští vojáci zachovali klid, neposkytovali okupantů žádnou pomoc a služby. Sovětská letadla tak zůstala stát na dráze bez pohonných hmot.
Velká kolona až dvou set vozidel polské armády stála kolem desáté hodiny před Hradcem u ČKD. Ke koloně postupně mířila další vozidla okupačních armád, tanky svými pásy ničily silnice a dlažbu.
Záměr vjet do města oznámili okupanti ve 12:00. Zástupci KNV, MěNV a VB v Hradci Králové jednali s velitelem polské kolony na předměstí Hradce. Požadovali po vojácích maximální tolerantnost při vstupu vojsk do města. „Jednající strany se dohodly, že bude-li ve městě klid, vojska sem nevstoupí a zůstanou ve vojenském prostoru. Obecně se polští vojáci domnívali, že jsou u nás na dvoudenním cvičení.“ dodává Pospíšilová.
V ulicích města se objevují nápisy a hesla odsuzující okupaci. Vojáci byli v polštině a ruštině vyzýváni k opuštění Československa. Lidé se shromažďovali v ulicích, prostřednictvím některých prodejen byl dokonce zajištěn i poslech rozhlasu - např. opravna televizorů a rádií v Čelakovského ulici.
Stejně jako v dalších městech byly rozšiřovány různé tiskoviny. V Hradci se například jednalo o mimořádná čísla Pochodně, Nového Hradecka a pardubické Záře. V továrnách byly vyhlašovány pohotovosti a konaly se protestní shromáždění, které se ale nesly v relativně klidném duchu.
V nočních hodinách z 21. na 22. srpna byl v ulicích Hradce Králové klid, v Chelčického ulici byla kolem druhé hodiny ranní k vidění kolona vozidel polské armády a o dvě hodiny později odjela z Hradce do Prahy auta s delegáty mimořádného sjezdu. Jejich dopravu zajišťovaly podniky Petrof, ČKD a ZVÚ.
Okupační kolony byly v průběhu dne rozmístěny kolem města a předseda Krajského národního výboru jednal s polským generálem Sawczukem. „Polští vojáci si při jednání kladli podmínky, například že město nebude obsazeno, ale musí být odstraněna urážlivá hesla. Musí zde být klid a pořádek, musí ustat provokace v éteru. Armáda dostane vodu a bude zajištěna přístupnost cest.“ říká historička. Dohodnuto také bylo, že okupační jednotky nebudou požadovat žádné potraviny ani pohonné hmoty.
„Vojenské transportéry byly určitý čas na okraji Slezského Předměstí, na Pospíšilově třídě a u Strojní průmyslové školy, kde s vojáky diskutovali hradečtí obyvatelé,“ popisuje historička Muzea východních Čech v Hradci Králové
Obyvatelé byli stále informování pomocí tiskovin a rozhlasu. Hradecký vysílač nepřetržitě plnil svoji funkci, v jednu chvíli byl dokonce jediným fungujícím vysílačem v celé republice. Vyhlašována byla tzv. "mrtvá města" - zavřené obchody, prázdné ulice, ...
Ve veřejném prostoru se začínají objevovat první slova o kolaborantech. „Lidé diskutující s příslušníky okupačních vojsk jsou někdy fotografováni a natáčeni a propaganda tyto záběry vydává za vítání vojáků,“ říká Pospíšilová.
V nadcházejících dnech docházelo k nejrůznějším incidentům. 24. srpna okolo 23. hodiny bylo polskými vojáky zadrženo pět mladíků, kteří se pohybovali u pomníku (tanku) na labském nábřeží. Jejich údajným cílem bylo pomník zapálit. Tři z nich vojáci potrestali ostříháním dlouhých vlasů. „Událost zostřila situaci ve městě a velení polských jednotek hrozilo, že budou-li se incidenty opakovat, obsadí město,“ popisuje historička.
24. srpna okolo půlnoci vtrhli sovětští vojáci se samopaly k dispečerům na hradeckém vlakovém nádraží. Stalo se tak poté, co sovětský vlak vezoucí do Prahy zařízení na rušení vysílání a další zařízení, zůstal stát na nádraží v Opatovicích. „První z vypravených lokomotiv se "zadřela", druhá přijela jen s topičem, strojvůdce prý omdlel a topič neměl oprávnění řídit lokomotivu,“ líčí hradecká historička.
Čtyři obrněné transportéry vyjeli z Opatovic do Hradce, kde vojáci požadovali lokomotivu a záruku volného průjezdu na Prahu. Dva dispečeři byli odvedeni do depa, jeden musel nastoupit na lokomotivu a druhý do transportéru. „Hrozba zněla: bude-li někde vlak stát déle než 10 minut, budou oba zastřeleni. Vlak dostal až do Velkého Oseka zelenou.“ Oba byli nakonec propuštěni, jeden ve Velkém Oseku, druhý v Opatovicích.
V těchto dnech ještě nikdo netušil, že pobyt "přátelských" vojsk se protáhne na dlouhá léta...
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
