Atmosféra na hokejovém stadionu v Hradci Králové patří k tomu nejlepšímu v české extralize. Za oponou toho všeho ale stojí fanoušci, které je třeba organizovat. Jedním z nich je i Nikola Matějčková, které si přezdívá Zaza. Ta navíc převzala novou roli a stala se speakerem. Tedy člověkem, který se stará o to, aby na hokeji nebylo ticho, a to pod Bílou věží rozhodně nikdy není.
Jaký je to pocit, stát s megafonem ruce a mít před sebou tolik lidí, který reagují na každý Váš povel?
No to je hodně záludná otázka. Je to rozhodně super pocit, ale ten nejlepší pocit je, když si to ty lidi užívají. Když oni si to užívají, tak si to užívám já, musí to vnímat i hráči a ostatní fanoušci na zimáku. Ty lidi mě nabíjejí hroznou dávkou energie. Pak tam můžete vymýšlet spoustu kravinek, když to ty lidi baví. Když je to nebaví nebo se jim prostě nechce, tak je to jako porodní bolesti. Speaker se to snaží nějak rozpumpovat, ale ty lidi hlavně musí chtít sami, bez toho to prostě nejde.
Fanouškem Hradce jste už dlouho. Nicméně, jak jste se dostala k pozici speakera?
Začínala jsem před 17 lety jako řadový kotelník. Nebavilo mě sedět s dědou a bráchou je tak na lavičce, a tak jsem se šla projít a uchvátil mě řev z kotle. Zůstala jsem stát úplně nahoře na ochozu, potichu, aby mě nikdo neslyšel, a řvala s kotlem. Každým zápasem jsem se posouvala víc k srdci kotli. V 16 letech jsem na výjezdu do Třebíče slavila narozeniny a kluci si ze mě chtěli vystřelit a řekli, že když mám ty narozeniny ať jdu bubnovat, no a já to zvládla.
A proč jste se rozhodla s bubnováním seknout?
Asi 3 roky po příchodu extraligy jsem začala uvažovat o tom, že bych to na stupínku, jako speakerka někdy ráda zkusila. První můj zápas byl v 2015 ve Zlíně a na docela na dlouho nic. Pak přišel Birkow, že končí a že to předává mě a Bíťovi. No a od tý doby se s tím spolu pereme.
Na české poměry asi trochu nevídaná věc, že kotli vládne žena. Nedobírá si vás kvůli tomu někdo?
Upřímně nevím, osobně jsem se s tím snad nesetkala. Je možné, že to někomu vadí nebo, že si mě někdo dobírá, ale když nepřijdou za mnou a neřeknou mi to do očí, tak to jde mimo mě.
Užijete si vůbec nějak ten zápas, když většinou stojíte zády ke kluzišti a koordinujete fanoušky?
Užiju. Já si ho užívám právě tím fanděním. Hokej miluju, ta hra je naprosto jedinečná a prostě úžasná, ale hokej bez fandění je pro mě poloviční. Ráda se podívám na hokej, ale když není atmosféra je to takový nijaký. Proto jsem ráda, že můžu pomáhat tvořit tu atmosféru. Jsou zápasy, kdy z hokeje nestihnu vidět skutečně skoro nic. Kluci vedle stupínku mě pak upozorňují, když se hraje přesilovka a oslabení. Pak jsou zápasy, kdy vidím docela dost, ale to, jak jsou na zápas daný lajny, když jsem na stupínku, fakt nevím.
Hlasivky asi dostávají po každém utkání zabrat, že?
Já už mám takovej přirozený chraplák snad od patnácti. Když jsem jako malá chodila do kotle, vyřvala jsem se tam tak, že jsem fakt nemohla třeba 3 dny mluvit. Pak už si hlasivky tak nějak zvykly, ale ten chrapláček mi zůstal. Je to hodně o zápasech. Jsou zápasy, kdy to je v pohodě a pak jsou zápasy, kdy už v půlce třetí třetiny cítím knedlík v krku.
Dá se nějakým způsobem říct, v čem je hradecký kotel specifický ve srovnání s ostatními v extralize?
Řekla bych, že kotel je specifický hlavně svou velikostí. Na stání do kotle se fakt vejde hrozně moc lidí. A to sebou nese svá úskalí. Hodně lidí si jde stoupnout do kotle jen proto, že mají lístek na stání, a pak se tam jen smějou s kamarády, koukají do mobilu nebo natáčejí videa. Chápu fandění je tolik nezajímá, hokej asi taky ne, tak ať ale nechodí do středu kotle, a pak se nediví, že je odtamtud někdo vyhazuje.
A druhý problém že každý má své místo kam si chodí stoupnout. Na jednu stranu to chápu, ale atmosféře to nepomáhá. Když máte 20 fandících aktivních lidí okolo stupínku, dalších deset je ale ve skupince o šest metrů jinde a dalších sedm o dalších šest metrů jinde, tak je to k ničemu. Ty aktivní by měli být u sebe a nabalovat svou aktivitou na sebe další a další. Několikrát jsme se snažili lidi přemluvit ať jdou blíž k nám, ale většinou na to neslyší.
Hokejisté prožívají asi největší krizi od vstupu do extraligy 2013. Během derby byl slyšet i pískot. Jak hodnotíte jejich dosavadní vystupování?
Je vidět, že týmu to letos nelepí a myslím, že neustále machinace v trenérském štábu a i v hráčském kádru tomu moc nepomáhají. Vždyť kolik tu letos bylo hráčů na měsíční zkoušku a kolik z nich uspělo? Všechno to byly výstřely do tmy místo toho, aby hráli kluci, co už na to nějaký pátek čekají. Já osobně nesouhlasím s kroky vedení klubu. Byla vyhlášená nějaká koncepce, ano je pravda, že nikde se neřeklo, že se koncepce dosáhne s Tomášem Martincem.
Na druhou stranu Máťa tu loni odvedl vynikající práci, kterou nikdo neočekával. Bohužel lidi, klub, fanoušci, sponzoři atd se namlsali a teď chtějí víc. Kdyby Máťa loni udělal 9. místo tak by letos byli všichni spokojení. Na druhou stranu trenéři na tom ledě nejsou, na tom ledě jsou hráči. Martinec ani Růžička prostě nemůžou za střeleckou impotenci.
Co podle vás stojí za dosavadním neúspěchem?
Chybí nám střelec a spousta hráčů je za očekáváním. Při derby byl za mě pískot naprosto oprávněný. To bylo něco hrozného. Já tvrdím, že prohrát se může, ale musí to být po boji. Pak nemám problém zatleskat a říct jo dnes to prostě nevyšlo, ale v tom derby chybělo nasazení, bojovnost prostě všechno. Doufám, že kluci si přes repre pauzu vyčistili hlavu, trošku se uklidnili a doufám, že brzy uděláme nějakou vítěznou vlnu.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
