Výstava připomene zajatecký tábor z let 1915 až 1918 u Broumova
Život v zajateckém táboře z první světové války u Broumova na Náchodsku přiblíží výstava, která bude zahájena v pátek v místech, kde v letech 1915 až 1918 stál. Tábor postavila rakousko-uherská armáda mezi Broumovem a Martínkovicemi a bylo v něm zadržováno až do konce války přes 30 tisíc zajatců hlavně srbské, ruské, rumunské, italské a černohorské národnosti.
Zdokumentování historie Náchodska umožnily dochované snímky táborového lékaře Georga Langera, který pořídil desítky fotografií. Výstava potrvá do 2. listopadu.
„Výstava se koná přímo v místě, kde zajatecký tábor stál, tedy v blízkosti dnešního sportovního letiště Broumov - Martínkovice a sestává z 55 panelů, které představí unikátní fotografie z nitra zajateckého tábora. Obdobně kvalitní a početná fotografická dokumentace není známa z žádného jiného zajateckého tábora z první světové války,“ řekl Petr Bergmann z Institutu regionální paměti. Téma zajateckého tábora podle něj nebylo dosud zpracováno. „O táboře se sice vědělo, ale kolovaly o něm dosti zmatené, zkreslené a neúplné informace,“ řekl.
Součástí zahájení venkovní výstavy bude i představení knihy nazvané Lager Broumov/Braunau 1915-1918, která o táboře pojednává. „Fotografie pořídil táborový lékař Georg Langer, album čítající přes 200 fotografií věnoval svému nadřízenému, generálmajorovi Josefu Mayrhoferovi, v jehož pozůstalosti se album dochovalo a stalo se inspirací ke vzniku výstavy a knihy. Na knize jsem dělal asi šest let,“ řekl Bergmann.
Zjistil, že tábor postavila rakousko-uherská armáda jako součást sítě zajateckých táborů v Rakousku, Českém království, Uhrách i jinde celkem pro 30 tisíc zajatců. Kapacita byla většinou naplněna ze dvou třetin. Vojenská jednotka, která hlídala a spravovala tábor, čítala více než 1000 vojáků. Táborem, který připomínal město, prošlo 28 tisíc až 35 tísíc lidí, přibližně 2000 z tohoto počtu byly děti ve věku osm až 17 let. Tábor tvořený 323 objekty měl například vlastní železniční vlečku, vodovod, kanalizaci, pekárnu, školu, modlitebnu, knihovnu nebo nemocnici. Přesto v táboře v letech 1915 až 1918 zemřelo v důsledku epidemií, dlouhodobého strádání, podvýživy, chladu a celkového vyčerpání přes 2500 zajatců.
