Zpocené tělo pod ochranným oblekem a smrt z minuty na minutu. To je každodenní realita na náchodské covidové JIP

Podobně jako v ostatních zdravotnických zařízeních i v Oblastní nemocnici Náchod zdravotníci zažívají nejvypjatější období za několik desítek let. Uzavřením urologického oddělení tu vznikla jednotka intenzivní péče pro covidové pacienty. A stále tu otevírají nové lůžkové kapacity.

„V okamžiku, kdy aktivujeme novou stanici, začínáme pracovat na přípravě stanice další. V říjnu jsme začínali s kapacitou 20 lůžek, ke konci měsíce to bylo již 166 lůžek. To vše při zachování kompletní akutní péče o pacienty z našeho regionu a zachování ambulantních provozů. Je třeba si však přiznat, že naše možnosti nejsou neomezené a že jsme již blízko našim maximálním možnostem,“ říká ředitel nemocnice Jan Mach.

Práce na covidovém oddělení připomíná zlý sen. Zdravotníci se tu neobejdou bez respirátorů, štítů, rukavic, ochranných obleků a neustálého dezinfikování rukou. Za svoji službu mají jednu hodinovou pauzu na oběd, kdy se tak tak stihnou svléknout z ochranného obleku, vydezinfikovat, dojít si na záchod, rychle něco sníst a pak se zase navléknout do igelitového obleku.

„Mně už to ani nepřijde, za ten měsíc si opravdu člověk zvykne. Ale je mi blbě od toho tepla, je mi fakt horko a jsem zpocená,“ popsala zdravotní sestra Michaela Mlčouchová pro Český rozhlas.  

I přes maximální nasazení celého týmu tu denně umírají lidé. Někdy z minuty na minutu. V jednu chvíli s pacientem mluvíte a o pár minut později ho musíte resuscitovat. Zdravotníci proto ani nemají prostor myslet na vlastní nepohodlí.  

„Ne že musíme, ale chceme pomoct. Nechci mluvit za všechny, ale já to vnímám tak, že nejde myslet na sebe. Děláme, co můžeme, přes svoje hranice,“ popisuje Mlčouchová s tím, že zatímco dříve se při službě starala o dva lidi, teď musí zvládnout pečovat o čtyři a více. A zdaleka nejde jen o seniory. Na covidové JIP leží i pacienti kolem padesáti let a mladší.