Věžový vodojem je dominantou na jediném kopci v Hradci Králové už od roku 1937
Na Novém Hradci Králové, který byl tehdy samostatnou obcí, byl kdysi nedostatek vody. Některé roky byly dokonce kritické. Na jediném nejvyšším místě, kterým je novohradecký kopec, se proto vystavěl v letech 1936 až 1937 věžový vodojem. Je nejen zásobárnou vody pro Hradec Králové, ale po zásluze i kulturní památkou.
Vodojem, který byl postaven na dnešním katastru Třebše, je vidět díky své poloze z širokého okolí. Navíc je i dobrým orientačním bodem. Autorem projektu byl Bohuslav Drahoš, specialista na technické stavby z Vysokého Mýta.
O zřízení vodovodu uvažovala obecní rada i zastupitelstvo v roce 1929. Obec tenkrát zaplatila na přípravné práce 4 200 korun v souvislosti s Metujským skupinovým vodovodem. Jeho rozpočet byl deset milionů korun. Pokud by se chtěla stát obec jeho členem, musela by zaplatit čtyřiadvacet tisíc korun podílů. Náklad na vodovod byl tenkrát ve výši čtyř milionů korun, což bylo poměrně hodně.
Nový Hradec Králové z projektu vycouval a začal přemýšlet o vlastním řešení. Ani to ale nevyšlo, protože z dodaného projektu vyšlo najevo, že samostatný vodovod přijde obec o polovinu levněji než Metujský skupinový. Proti tomuto plánu se postavilo město Hradec Králové, kterému šlo o to, aby se Nový Hradec Králové připojil na jeho vodovod.
Panovaly obavy z toho, že jímání vody ohrozí městské rybniční hospodářství a královéhradecké městské lesy. Hledaly se tedy nové zdroje vody. V roce 1935 došly 4 nabídky na stavbu jímacích studní pro vodovod. Pro Nový Hradec Králové je prozkoumal stavitel František Capoušek a podal svoji nabídku.
1. srpna 1935 byla vypsána soutěž na stavbu vodovodu. Přišlo 35 nabídek, z toho 13 na stavbu, ostatní byly na strojní a další vybavení. 4. října 1935 byly vybrány dvě firmy a 10. října byla schválena stavba novohradského vodovodu za téměř 3,5 milionu korun.
Samotná stavba začala až v na konci dubna 1936 a hned na začátku září byly kopáním základů přerušeny prameny Rozárky. Na konci roku už byli v domácnostech napojeni na vodu ti, co si pospíšili.
Stavba vodojemu byla zahájena v roce 1936
Věžový vodojem postavila hradecká firma bratří Capoušků v letech 1936 – 1937. Vodojemy se vždy staví na nejvyšším místě, a to právě kopec svatého Jana splňoval. Čím vyšší místo se našlo, tím nižší vodojem se mohl postavit.
Vnitřní schodiště vodojemu opisuje obvod dříku. Bez problému se dá dostat nad ochoz pod nádrží. Poté se dá úplně ne komfortním způsobem dostat až na střechu. Prohlídky se provádí právě z ochozu pod nádrží, kde je místnost.
„Zajímavé je to, že uvnitř je spirálové železobetonové schodiště. Konstrukce dříku, tedy sloupu, kterým se stoupá nahoru, je provedena tak, že se tloušťka stěn postupně zužuje. Počítalo se se statickým působením a je to vymyšleno nejen funkčně, ale i konstrukčně a velmi moderním způsobem,“ říká Jan Falta, vedoucí odboru památkové péče hradeckého magistrátu.
Foto: BorisJ.
Vodárenská věž se stala kulturní památkou
V dubnu roku 2016 byl podán návrh na prohlášení vodojemu kulturní památkou. Vyšlo to, od 14. listopadu se tak stalo.
I přesto, že má stavba památkovou ochranu, její funkce zásobení vodou není nijak omezena. „Vodojem se stal předmětem různých výzkumů. V publikaci industriální topografie, která se zabývá průmyslovou architekturou a technickými stavbami, je uveden. Je o něm zmínka i v různých průvodcích po architektonických památkách. Dle mého názoru se stal kulturní památkou po zásluze,“ říká Falta.
Do nádrže vodojemu je v současné době čerpána voda ze sousedních podzemních vodojemů a slouží k zajištění potřebného tlaku ve vodovodu na Novém Hradci Králové, který zásobuje pitnou vodou přibližně 5,5 tisíce obyvatel čtvrti.
Na špici věžového vodojemu je od roku 2014 umístěna pohyblivá kamera. Každou minutu vyfotí a odešle jeden snímek a následně se každý den, vždy v pravé poledne a o půlnoci, vytvoří pohyblivé video. U webkamery je také automatická meteostanice a její údaje jsou vkládány do následně vytvořených snímků.
