(NE)OBYČEJNÍ: Párkrát jsem měl už poflusané auto. To je takový "originální" evergreen, říká autor pojízdné fotobudky Jakub Misík

Kde vznikla myšlenka projektu CVAKMATU a následně i CVAKBUSU?

Nemůžu říct, že bych vymyslel něco, co tu ještě nebylo. Fotobudky existují už 100 let, takže CVAKMAT nebyl vlastně nic nového. Nicméně myslím, že se docela podařilo chytnout správnou dobu a celkové nastavení brandu CVAKMAT tomu hodně pomohlo, i když byly začátky trnité.

Můžeš tedy přiblížit těm, kteří tvoje projekty neznají, o co vlastně jde?

Někteří klienti po mně chtěli fotokoutek a mě strašně nebavilo stát na jednom místě několik hodin a fotit skupinky lidí. Člověk si pak připadal jako stroj na mačkání tlačítka. Mám radši akci. Tak jsem přemýšlel, jak tenhle proces zautomatizovat, a tak vznikl CVAKMAT.

CVAKBUS vznikl poměrně nedávno. V čem se liší? 

CVAKBUS byla trochu jiná situace. Z toho jsem měl opravdovou radost, že to je něco jiného, nového. Dříve jsme v  Hradci pořádali Zombiewalky a líbila se mi myšlenka mít CVAKMAT na začátku pochodu, pak třeba uprostřed a i na konci. Jenže byl s tím trochu problém to logistiky zvládnout, a tak mě napadlo koupit autobus a udělat pojízdný CVAKMAT.

V té době jsem opravdu koukal na bazar a přemýšlel o autobusu. Staré Karosy se tam prodávaly ani ne za 30000 Kč, takže to bylo hodně dosažitelné. Bohužel to mělo spoustu úskalí. Potřebuješ řidičák na bus. Renovace takového stroje by stála nesmysl. A parkovat to v ulici by asi sousedy taky nepotěšilo.

Takže místo autobusu ses rozhodl nakonec pro legendární a historickou škodovku?

Mám kamaráda, který sbírá stará auta, a to ve velkém. Konkrétně jeden model - Škoda 1203. Ten frajer se jmenuje Milan Zajíček a má asi 70 kusů těchto legendárních československých dodávek. Tak jsem za ním jeden prosincový den zajel a seznámil ho s mým plánem, byl nadšený a měl auto na prodej.

Renovace, která měla původně trvat pouze pár měsíců, se ale nakonec protáhla na celé dva roky. Během procesu oprav auta jsme si navymýšleli spousty vychytávek a libůstek, aby ta dodávka byla prostě topová. Nabobtnal jak čas renovace, tak i celkový budget. Ale v prosinci 2017 spatřil světlo světa naprosto unikátní vůz - jediná fotobudka na základě škody 1203 na světě.

Dodávka, kterou jsi koupil a renovoval, ale přitom byla v naprosto katastrofálním technickém stavu...

Byla to dodávka po jedné hradecké stavební firmě. Zedníci s ní vozili cihly na stavbu, takže zadní část byla úplně zničená od těžkých věcí, tu jsme museli vyříznout a použít  kompletně z jiného auta. Takových zásahů tam bylo více, aby bylo auto topové. Taky jsme ho samozřejmě museli dát do kompletně nového laku a chtěl jsem i krásný stylový interiér, o který se postaral skvělý hradecký čalouník pan Šatava. Milan navíc vymyslel a vyrobil podle originální kempové verze zvedací střechu, díky které se můžete v autě i pohodlné postavit. Prostě vychytané do posledního detailu. Milan je nesmírně šikovný a miluje svou práci a je to na ní skutečně vidět.

Takže se můžeš pyšnit jedinou originální fotododávkou na světě?

 O autě jsem si myslel, že to je unikát, nicméně strýček google mě vyvedl z omylu, když jsem zjistil, že v Americe už něco podobného mají na základě starého transporteru T1. Ale to mi nevadilo, jsme v Čechách, takže Škoda 1203 byla jediná správná volba.

Začátky ale určitě nebyly jednoduché, že? 

CVAKMAT se chytil rychle. Jak jsem říkal, chytli jsme skvělou dobu, navíc se s ním podařilo i vyhrát v podnikatelské soutěži T-mobile Rozjezdy. Což byl skvělý impuls, abychom si uvědomili, že to, co děláme, má smysl. Začátky byly krušné, CVAKMAT nebyl moc vychytaný, a tak se mu ani nevyhnuly problémy. Postupem let se to snad podařilo docela vychytat. Pořád je co zlepšovat a už se těším, až představíme CVAKMAT 4.0 v roce 2020.

Se CVAKBUSEM to bylo a je trochu složitější, protože to byl na našem trhu úplně nový produkt, který se se svými rozměry nevejde úplně všude. Pomalu se ale dostává do podvědomí a už nás agentury oslovují samy, což je super.

Na internetu se dokonce objevil sběratelský model Cvakbusu, který se rozhodně povedl, ale paradoxně s ním nemáš co dočinění.

Je to tak. Jednoho večera mi psala kamarádka, že její přítel hledal na internetu model škodovky 1203 a našel naprosto úchvatně provedený model CVAKBUSu. Problém byl, že jsme o tom nevěděli a ač byl model nádherný a těšilo mě, že si dal někdo takovou práci, tak mi trochu vadil princip, že někdo vydělává na naší obchodní značce, aniž by se nás zeptal, jestli nám to nevadí. Kdyby aspoň napsal, že něco takového plánuje a jestli může použít naše loga a fotky, tak ok.

Z profesního hlediska sám sebe vidíš jak? Jsi Podnikatel, inovátor, nebo fotograf?

Já se asi nejvíce cítím být podnikatelem. Focení mě neskutečně baví a naplňuje, ale je to prostředek k tomu, abych mohl podnikat. Kdyby mi nešlo fotit, rozhodně bych podnikal v něčem jiném. Hrozně mě to baví a přál bych každému, aby se v životě našel a tenhle pocit poznal. 

Vystudoval jsi gymnázium, ale následně ses rozhodl jít jinou cestou, než tví spolužáci. Místo vysoké jsi šel studovat další střední školu a to fotografickou. Nelituješ tohoto kroku?

Rozhodně nelituji. Hlásil jsem se na svou vysněnou školu Univerzitu Tomáše Bati ve Zlíně, ale naprosto objektivně jsem měl špatné portfolio a nedostal jsem se mezi 10 vyvolených, které vzali. Ale místo toho, abych šel na nějakou vysokou, která mi nic moc neříkala, tak jsem se rozhodl, že vše vsadím na jednu kartu a budu se věnovat focení. Díky tomu, že jsem měl spoustu předmětů uznaných z gymnázia, tak jsem měl hodně volného času a mohl jsem se začít naplno věnovat rozvoji svého malého podnikání.

V dnešní době je konkurence fotografů obrovská, zvlášť díky sociálním sítím, že ?

Ano, je to tak. Focení je volná činnost, takže Ty kdyby ses zítra rozhodl být fotografem, tak jím být můžeš. Škola k tomu není zase až tak potřeba. Stačí, když je člověk dostatečně cílevědomý a věnuje ten čas svému rozvoji. Všechno jde, když se chce. Je to jen o tom, co je člověk schopný na začátku obětovat a hlavně vydržet a nevzdávat se i přes všechny problémy co člověka potkají, a že jich je ze začátku požehnaně. Třeba, že se vám v půlce focení zničí paměťová karta, anebo Vám zůstane řadící páka od CVAKBUSu v ruce.

Ve svých 27 letech už máš za sebou stovky focení. Byla chvíle, kdy sis řekl, že bys s focením nejradši skončil?

Takové chvíle, hlavně že začátku, byly, to je asi normální. Ale já vsadil vše na jednu kartu, takže možnost vzdát to nepřicházela v úvahu.

Jaké jsou vize do budoucna? Chystáš nějaký další projekt?

V tuto chvíli toho mám nad hlavu, takže dělat nějaký další projekt není dobrý nápad. Chci se více soustředit na CVAKBUS a na nový model CVAKMATU. Nicméně v hlavě mám i sérii workshopů pro začínající fotografy, protože už mě nahání dost lidí, že by to chtěli. Jeden workshop už mám za sebou a byla to pecka, zjistil jsem, že mě to taky dost baví.

Úspěch s sebou přináší i závist. Setkáváš se s lidmi, kteří ti úspěch nepřejí?

Nedělám si iluze, že bych někomu neležel v žaludku, ale to neřeším, a ani nemá smysl takové věci řešit. Zbytečně vydaná energie. Párkrát jsem měl už poflusané auto, to je takový "originalní" evergreen. V tu chvíli si jen pomyslím, jak daný člověk musí mít malé přirození, utřu to a jedu dál. Ale nikdo mě vyloženě nekonfrontoval.

Mam kolem sebe samé skvělé a schopné lidi a jsem za ně fakt rád. To je taky štěstí. Mou guilty pleasure jsou vodní dýmky, chodím často do Fibonacci shisha baru v Hradci, kde je maximální koncentrace naprosto úžasných lidí, kteří dělají, co mají rádi a to je přesně ta parta, kterou by se měl obklopit každý člověk. Největší štěstí v životě je mít kolem sebe lidi, kteří Vás mají rádi. A milovat to, co děláte.