Soňa Kleinerová je hradeckou rodačkou a v současné době i studentkou gymnázia Boženy Němcové. K tomu všemu je šéfredaktorkou školních novin, věnuje se charitě a baví ji biochemie. Letos získala hned dvě ocenění, nejprve se umístila na první příčce Top student Česka pro letošní rok a poté se stala i laureátkou ceny Jana Opletala. Za sebou má několik vědeckých stáží a hodlá vyřešit příčinu toho, jak upravit DNA tak, aby nedocházelo k poruše srážlivosti krve. I proto je naší další neobyčejnou.
Soňa Kleinerová byla od mala velmi zvídavá a snažila se přemýšlet nad vynálezy. I proto ji hraní s panenkami moc nebralo. „Upřímně jsem se bála, že mamku zklamu, že si s nimi nehraju, tak jsem se občas donutila. Ráda si kreslím, takže jsem spíš vymýšlela různé zlepšováky do domácnosti. Byly to třeba sáčky na svačinu, které měly design,“ říká Soňa, které byly tehdy přibližně čtyři roky a dodává: „To že umím kreslit se mi hodí i dnes, protože se dokážu vyjádřit i vizuálně.“
Mladá studentka sbírá jednu cenu za druhou. Dokonce se objevila i mezi top studenty Česka roku 2024, kde obsadila v říjnu letošního roku první místo. Ocenění se týkalo především vědy, charity a marketingu. O měsíc později se stala laureátkou prestižní ceny Jana Opletala, která je každoročně udělována studentům za výrazný přínos pro společnost. Vše, co dělá, ale nedělá pro to, aby získala ocenění. „Získat ocenění je sice fajn, ale i tak, pořád strašně nerada vyhrávám. Pro mě cena je motivací, ale hlavně obrovskou zodpovědností. Tím, že ji mám znamená, že jsem nějakým způsobem vidět a tu pozornost chci využít tak, abych předala lidem důležité myšlenky. Předat jim odvahu, aby vystoupili ze své komfortní zóny,“ vysvětluje.
Soňa působila i jako redaktorka v České televizi. Konkrétně se objevovala v reportážích na Olympiádě dětí a mládeže, což ji posunulo dál a odstartovalo její kariéru. „Jsem obrovský introvert a tehdy jsem poprvé vystoupila z té své komfortní zóny před kameru. Vadilo mi mluvit na kameru při pomyšlení na to, že mě lidé poslouchají. Ale otevřelo mi to jak dveře, tak i oči, že vlastně můžu moderovat. Už vím, že to jde. Stačí si jen uvědomit, kde je ten balanc toho, jak moc se bojím a jak moc mě to posune. Soňa také organizuje turnaje Prezentiády a Pišworky. Jsem koordinátorem, moderovala jsem i grand finále, ale piškvorky radši nehraju,“ přiznává s úsměvem.
Soňa je velmi nadaná i co se týče světových jazyků. Kromě angličtiny umí i francouzsky a nyní se učí také švédštinu. „Švédština mě strašně baví, učím se ji sama online. Nemyslím si, že díky tomu umím mluvit, ale spíš, že do toho jazyku trochu proniknu. Je to hlavně proto, že chci studovat ve Švédsku a říkala jsem si, že by se mi to mohlo hodit,“ říká s nadšením.
Absolvovala vědeckou stáž na Masarykově univerzitě a podílí se na výzkumu v hradecké fakultní nemocnici. Soňa Kleinerová má jeden velký a nelehký cíl. „Mám obrovský sen a tím je vyřešit Leidenskou mutaci, což je nemoc srážlivosti krve. On to někdo nejspíš stihne přede mnou, protože se věda neustále posouvá dopředu, ale i to je skvělé. Tuto nemoc má i moje nejlepší kamarádka. Vím, že je to nemoc, na kterou se neumírá, ale je to život komplikující. Dá se upravit právě pomocí DNA, aby dál neobtěžovala. Právě DNA i úprava DNA mě zajímá a tím směrem bych chtěla jít,“ mluví o svých plánech do budoucna.
Za sebou má také dvě stáže v Akademii věd České republiky. „Tou první byla popularizace anorganické chemie přes projekt Otevřená věda v Řeži. To bylo strašně fajn, protože jsem se učila, jak ti vědci fungují. A druhá stáž byla v Liběchově. V rámci té jsem se letos v květnu poprvé dostala do laboratoře a učila se izolovat plazmidy. Jen pro vysvětlení a doufám, že hrajete deskové hry. V deskových hrách se dají přikoupit kartičky, figurky a takové ty věci navíc. To je stejné jako s plazmidy v buňkách. Plazimdy jsou "ty věci" navíc v buňkách,“ popisuje.
K tomu všemu působí jako ambasadorka studentského projektu Kamdu a stojí za vznikem vzdělávací konference Gen Z Media Summit, kterou sama organizuje. Své znalosti předává dál prostřednictvím kurzů myšlenkových map, které vede jak pro seniory, tak pro teenagery a věnuje se i charitativní činnosti. Jste šéfredaktorkou školního časopisu Gybonoviny a vše bez problémů zvládá. Jak je to možné? „Mě to strašně baví, já moc nevím, to jde samo. Ale, a to je důležté, dávám pozor na to, abych spala každý den minimálně osm hodin,“ uvědomuje si své limity.
Cizí pro Soňu nejsou ani potravinové sbírky a organizuje i vánoční pečení. „Funguje to tak, že pečení spíš organizuji než peču, baví mě to. Moje škola spolupracuje i s Danetou, to dobrovolnictví mě zahřívá u srdce a myslím si, že je to důležité. Je důležité si zachovat nějaké svoje věci, to je jasné, ale občas nezjištně pomoci neuškodí nikomu,“ vysvětluje důvod proč se do charitativních činností zapojuje.
A jaké má Soňa přání? „Chtěla bych mít vlastní laboratoř, na to ale musím ještě studovat tak minimálně deset let. Je to běh na dlouhou trať. Chtěla bych mít i svůj vlastní obchod s plátěnkami, které přináší nějakou zprávu, že duševní zdraví není problém a nemělo okolo toho být stigma. Na tom teď pracuju,“ říká.
Co se týče koníčku, na něm se bude doslova a do písmene pracovat. „Ráda totiž jezdím na elektrické jednokolce, která se mi rozbila. Můj cíl teď je si ji opravit,“ zakončuje náš rozhovor.
Foto se svolením Soni Kleinerové
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
