Jana Regalová Židková se pro hudbu doslova narodila. Pochází z hudební rodiny a zpívat ji bavilo už od malička. Díky shodě náhod a jejímu hlasu vystudovala konzervatoř, a poté se jí poštěstilo dostat se do divadla v Olomouci. Jakožto operní pěvkyně hostovala v Národním divadle, střihla si roli Carmen a spousty dalších. Celkem má na kontě 120 hlavních rolí. Rodačka ze Dvora Králové získala za svoji kariéru několik ocenění, naposledy ve svém rodném městě i cenu města za celoživotní dílo v oblasti hudby. V tomto měsíci je naší neobyčejnou.
Jana Regalová Židková je dítě štěstěny. Celý život dělala to, co ji baví a tím je zpěv. Její tatínek byl varhaník, absolvent konzervatoře, ředitel kůru a učitel v tehdejší Lidové škole umění ve Dvoře Králové nad Labem. Už jako malá dívenka doma pobíhala, hrála si na Rusalku a snažila se ji zpívat. „V muzice jsem vyrůstala. S tatínkem jsem všude chodila na koncerty, jezdila do Litomyšle na festivaly opery. Od mala jsem hrála na klavír a zpívala s tatínkem na kůru. Tím to vše začalo. Maminka mě ve všem velice podporovala a v životě mi moc pomohla,“ vzpomíná s velkou pokorou.
Jednoho dne se konal ve Dvoře koncert a tatínek Jany Regalové Židkové pozval domů na návštěvu zpěvačku a učitelku z Hradce Králové Marii Jakoubkovou. Tehdy si ještě malá Jana, chodila ráda zpívat do koupelny. Ten krásný hlásek, který se z ní linul, paní Jakoubkovou natolik okouzlil, že tehdy vyřkla, že by stálo za to, kdyby se učila zpívat. Následně ji připravila i na pražskou konzervatoř, ve které vystudovala obor zpěv. V průběhu studia získala první místo v soutěži konzervatoří v Bratislavě a byla vyslána na Lisztovy oslavy ve Výmaru.
Dostala se ale i k divadlu. U vily v zoologické zahradě dávali Noc na Karlštejně a spolu s další dívkou tu hrála pážata. „Nosila jsem klíč od Karlštejna a byla šťastná. Jak se říká, jak jednou ucítíte ty divadelní šminky, tak je konec. Já tomu věřím. Měla jsem veliké životní štěstí, když člověk může dělat to, co má rád, co je jeho povolání. To bych každému přála, protože to je úplně něco jiného, když jdete s radostí do práce, těšíte se,“ říká s nadšením.
Po absolvování konzervatoře koncertovala přes Pragokoncert. „Obcházela jsem konkurzy. Dříve byla směrná čísla. Znamenalo to, že musel někdo odejít do důchodu, aby se uvolnilo místo pro někoho dalšího,“ vysvětluje, jak nelehké bylo získat angažmá.
Právě na mši se na ni opět usmálo štěstí. Od paní profesorky měla krásné Ave Maria a když vše skončilo, tatínek Jany Regalové Židkové ještě hrál, lidé dál seděli a poslouchali. „Někdo přišel najednou nahoru na kůr, nevěnovala jsem tomu pozornost. Rovnala jsem si noty a najednou ten dotyčný položil tatínkovi otázku, kdo to zpíval? On odpověděl, že dcera. A ptal se, kde působím. Tehdy jsem sdělila, že nikde. Sháním angažmá a není to tak jednoduché. Ukázalo se, že to byl bratr pana dirigenta z Olomouce,“ směje se. Tehdy jí bylo řečeno, ať okamžitě napíše právě do tehdejšího divadla Oldřicha Stibora v Olomouci, nyní Moravského divadla, aby si ji pozvali na konkurz. Přijela tam a klaplo to.
„Šla jsem z role do role. Měla jsem spousty nádherných hlavních rolí, více než 120. Divadlo jsem milovala. Za těch 35 let mého působení, jsem zažila výborné dirigenty, režiséry, kolektiv. Zazpívala jsem si tolik nádherných rolí, že jsem skutečně vděčná osudu za to, co jsem prožila v Olomouci. Moc jsem si považovala to, že mi to tu vyšlo,“ vypráví rozradostněle. Během své aktivní kariéry zpívala často ve Dvoře Králové, na koncertech Kruhu přátel hudby v Hankově domě, ale také v kostele sv. Jana Křtitele nebo také v rámci operních představení.
O svůj hlas neustále pečovala, učila se novým věcem a proto i po ukončení konzervatoře jezdila z Olomouce do Prahy. Mělo to svůj důvod. „Jezdila jsem do Prahy za paní profesorkou Lídou Michelovou, které jsem nesmírně vděčná za všechno, co mě v oblasti zpěvu naučila," říká s vděčností.
Pro Janu Regalovou Židkovou je velmi těžké označit roli, která pro ni byla nej v tom množství, ale přece jen jedna nej je, Carmen. „Po Carmen touží každá zpěvačka a já jsem ji zpívala mockrát, dokonce jsem hostovala i v Národním divadle, takže jsem si ji užila. Milovala jsem Samsona a Dalilu, v Aidě Amneris, Čerta a Káču, u Káči jsem se vyřádila. Poté byly spousty kalhotkových rolí. To znamená, že jsme hrály i kluky. Dělala jsem Cherubína ve Figarově svatbě, Záviše v Čertově stěně, Niklese v Hoffmanových povídkách a Oktaviana z opery Růžový kavalír,“ vzpomíná na role.
Manžel Jany Regalové Židkové, Stanislav Regal, byl dlouholetým šéfem operety v Olomouci a uznávaným režisérem. Díky své práci měl pochopení pro její činnost. Věděl, co znamená působit v divadle. „I to považuji za štěstí,“ říká.
Za svoji kariéru obdržela cenu Českého literárního fondu, pro kterou si byla v Praze. Tehdy ji obdržela za Rózu ze Smetanova tajemství a za Končakovnu z Borodinova Knížete Igora. „To jsem byla úplně bez sebe, protože tam byl pan Vlastimil Brodský, který dostával cenu a paní Vlasta Fialová, kterou jsem milovala,“ vzpomíná. V roce 1984 získala také cenu Oldřicha Stibora a loni na podzim dostala ve Dvoře Králové cenu města za celoživotní dílo v oblasti hudby. Právě Dvůr Králové je pro ni srdeční záležitostí a několikrát v roce se sem ráda vrací.
Mezi hudbou a divadlem si našla čas i na dovolenou v Jugoslávii nebo Německu. A co má ráda, ba přímo zbožňuje? „Jsem zahradnice. Miluji zahrádku, stále něco sázím a okopávám, doma mám spoustu květin. Jezdím ráda v autě a miluji zvířátka," zmiňuje nadšeně své koníčky, se kterými zároveň zakončuje i náš rozhovor.
Foto se svolením Jany Regalové Židkové
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
