Čtete text rubriky Blogy a komentáře. Jedná se názor autora, který se nemusí shodovat s postojem redakce.
Neděle, 25. prosince 2022, 14:50
Celou dobu máte v hlavě, že půjdete něco málo mezi pěti až sedmi kilometry. Jen s posledním stoupáním dosahujícím šest set výškových metrů. Na konci Monjo tedy projdete kolem vojenského checkpointu a projdete branou do národního parku Solokhumbu. A jako první sejdete dlouhé schody dolů k řece. Stále s myšlenkou, že potřebujete dnes jít nahoru. Jakákoliv cesta dolů znamená „o to víc nahoru“.
Autorka textu je fotografka a cestovatelka. Do Nepálu se vypravila už podruhé. Pokud je to možné, cestuje se svým věrným psím společníkem. Její vysněnou zemí je Nový Zéland.
První část cesty vás zavede do vesničky Jorsale, v které se doporučuje doplnit zásoby vody, pokud je nemáte s sebou již z ubytování. Za Jorsale totiž není žádná další možnost doplnění tekutin. A budou potřeba! Přes visutý most se vydáte až ke korytu řeky. Chvilku jdete podél toho hučícího kolosu. Řeka Dudh Kosi vás svým hlukem doprovází celé předchozí dny. Poté se začnou objevovat dva visuté ikonické mosty nad sebou. Ten vyšší je Hillary bridge. K němu musíte od řeky vystoupat po schodech zase nahoru. Je to takové rozehřátí před tím, co následuje.
Visuté mosty jsou v Himalájích sami o sobě ikonické. Přes ně se zde budete pohybovat často. Je to zajímavé potkávací místo. V prvé řadě musíte dávat pozor, zda z druhé strany nevyšel konvoj oslů nebo jaků. Pokud si nevšimnete nebo se stane, že se stádo rozejde dříve, než si vás všimnou na druhé straně, tak jste to vždy vy, kdo se musí na mostě otočit, jít zpátky a dát přednost. Zvířatům se na mostě nevyhnete. Lidem ano a třeba Nepálci si s chůzí po „houpacím“ mostě moc hlavu nelámou. Tak si jdete po mostě, kocháte se výhledy okolo a najednou začnete skákat jako na trampolíně a předběhne vás nějaký porter. Jakmile dojdete za polovinu visutého mostu, tak naprosto nevinně se cesta překlopí do kopce a poslední kroky na „trampolíně“ jsou až překvapivě náročné.
Před Hillary Bridge potkáte odpočívadlo, které bodne po těch schodech, co máte za sebou. Pomalu již začínáte potkávat i portery, kteří odpočívají s náklady a turisté okolo vás začínají dýchat jakoby právě doběhli sprintem. Vzduch nenápadně řídne a pociťuje to každý. Krom řídkého vzduchu všichni kašlou. Turisté. I jaci. I Nepálci. Místní kašel se jmenuje Khumbu kašel. Je to dáno prašným prostředím velehor. Všude je prach, jemné částice poletují vzduchem a naplní vám plíce dříve, než samotný kyslík. Takže jdete, lapáte po dechu a do toho kašlete. Krásný výlet v Himalájích! Mimochodem kašel i lapání po kyslíku se s nadmořskou výškou už jen zhoršuje, takže si ho ke zbytku vyprávění už jen vždy domýšlejte.
Přejdete po ikonickém mostě a následuje už jen výstup nahoru. Jdete stále do kopce s opravdu slušným náklonem. Cesta je prašná, vede přes různě popadané kameny, místy samotnou skálu, která je jen pokrytá prachem. Ani tentokrát jsem počet serpentin nedokázala spočítat. Za dvě hodiny takové chůze dojdete k dalšímu odpočívadlu. Odsud je možné poprvé spatřit nejvyšší horu světa. Na místě se zastavíte, počkáte, než popadnete dech a zkusíte mezi stromy zahlédnout Mount Everest. A rázem je vše zlé a náročné téměř pryč. Žádný Google, žádný Photoshop. Nejvyšší vrchol světa nad mořem přímo před vámi. A vy, i když jdete už notnou dávku fakt stále nahoru, potíte se na roky dopředu, koukáte stále z neuvěřitelně nizoučkého místa směrem vzhůru. Je tam! A je sakra vysoko!
S úsměvem na tváři pokračujete dál. Dál znovu do prašného kopce. Zbytek cesty již nevede přes tolik kamenů, ale především po prašné cestě a stále hodně do kopce. Za zhruba tři čtvrtě hodiny dojdete k policejnímu Checkpointu oznamujícímu, že vstupujete do Namche Bazaar. Projdete kontrolou, obejdete maličký kopec a před vámi se objeví neuvěřitelné kouzelné místo. Namche Bazaar. Velká šerpská vesnice, která je postavena na neuvěřitelném místě ve stráni kopce, na který již pár hodin stoupáte. Je obklopena dalšími horami. A žije to zde! Oslíky zde nahrazují jaci.
Přišla jsem na ubytování a po více než čtyřech hodinách chůze, především do kopce, jsem odpadla na dvě hodiny. V Namche Bazaar již začínají první problémy s výškou. Rozbolela mne zde hlava, což znamená zpomalit tempo. Vzhledem k tomu, že tělo není zvyklé na takovou nadmořskou výšku, je potřeba si dát aklimatizační den. To znamená, že následující den zůstáváte v místě, kam jste dorazili, ale jen si uděláte výlet po okolí. Ideálně někam výš, aby se tělo přichystalo na ještě řidší vzduch. Spát budete ale znovu ve výchozím bodu, který bude níž, než což jste za den nastoupali. Proto by se vám i mělo spát lépe. Je to zároveň prevence proti akutní horské nemoci. Ta začíná bolestí hlavy a dále se přidávají různé další symptomy. O tom ale příště!
Na ubytování mě již nepřekvapují netěsnící okna. Přes den je hezky, slunce pálí. Není problém chodit jen v tričku a kraťasech. Ale jakmile zapadne slunce, tak je zima. Se zkušeností z minulé návštěvy tohoto místa mám s sebou stříbrnou lepící pásku. A tak oblepuju okna, aby těsnila. Dokonalé! V zásuvce nedrží nabíječka na telefon? Řešitelné! Vše s dokonalou izolepou z Čech! Tu jsem si původně brala i proto, kdyby se mi rozlepily boty. Nakonec jsem jí potřebovala často na opravu ubytování.
Stříbrná lepící páska patří do povinné výpravy každého turistyKdyž sedíte v pohodlí domova a plánujete celý výlet do Himalájí, je krásné zapisovat „aklimatizační den“. Je to jen toto slovo. Na rozdíl od chodících dnů, kde ještě připisujete průměrnou dobu chůze, případně kilometry a nastoupené metry pro orientaci, jak náročný den vás čeká. Jenže aklimatizační den není volno! Druhý den tak vyrážím uskutečnit plán a rozloučit se v soukromí po nepálsku s mou milovanou fenkou Blackie. Vystupuji ke stúpě nad Namche Bazaar ve výšce okolo 3800 m.n.m. Zde pověšuji vlaječky a dávám si chvilku.
Maličký výlet, podle mapy zhruba dva kilometry, mi zabírá něco málo ke dvěma hodinám. Vracím se po hřebeni a docházím ke slavnému hotelu Everest View. Z Namche Bazaar se mi sem nikdy nechtělo jít – když koukáte na maličký hotýlek na vršku kopce, tak do toho kopce se prostě nechce! Ale nyní mě nohy zavedly k němu. Otáčím se a…. No tak to sakra! Pro tohle jsem sem přiletěla! V nádherném slunečním počasí se mi zjevuje v plné kráse jak Mount Everest,k tak i na pravo stojící má milovaná Ama Dablam. Mezi námi se rozprostírá velké údolí a vše v něm je oproti těmto obrům nizoučko. Pod Ama Dablam poznávám na malém vršku stojící klášter Tengboche. Ten se nachází ve výšce 3860 m.n.m. V našich končinách není žádný takový kopec. A přesto na něj koukám jako by to byla sotva petřínská rozhledna. Po značné chvíli focení a kochání se otáčím a po schodech mezi křovisky scházím do Namche Bazaar.
Musím ještě dodat, že na ubytování ve vesnici jsem měla smůlu. Výjimečně byla kuchyň naprosto katastrofální. I když jsem si dala můj oblíbený Dal bhat (národní nepálské jídlo – o tom také příště!), tak jsem se netrefila. Před odchodem jsem si k večeři raději dala jen česnečku. Tu také vaří všude po cestě. Bohužel toto jídlo nebylo poživatelné. Přesto jsem se pokusila napsat recept a tedy i popsat chuťově takový zážitek:
Voila! Máte doma krásnou Fresh Garlic Soup z Nepálu.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
