Ale já to myslím dobře. Proč urážky kvůli vzhledu nejsou v pořádku?
S body shamingem – tedy s urážkami a ponižováním kvůli vzhledu – se setkáváme nejen na sociálních sítích, ale i v rodinách a mezi přáteli. Často se objevuje ve formě „dobře míněných“ komentářů, které však mohou zraňovat stejně silně jako otevřené urážky.
Žijeme v kultuře, kde se hodnocení těl stalo samozřejmou součástí každodenní konverzace. Stejně jako mluvíme o počasí, hodnotíme, kdo přibral, kdo zhubl nebo kdo ještě „nemá děti, ačkoli mu už bylo pětatřicet“. Podobné poznámky zaznívají u rodinné večeře, u televize i při návštěvách příbuzných. A často míří i na ty nejmenší. Má dítě buclaté nožky? „Určitě z něj vyroste tlouštík.“ Nemá je? „Určitě strádá.“
Body shaming se přitom netýká jen váhy. Týká se jakékoli odlišnosti – brýlí, pih, výšky, vlasů nebo třeba tvaru postavy. Podle organizace 3pe, která se věnuje prevenci poruch příjmu potravy, mohou mít tyto poznámky zásadní dopad na duševní zdraví: od nízkého sebevědomí, přes deprese, až po sebepoškozování nebo rozvoj poruch příjmu potravy.
S ponižováním kvůli vzhledu se potýkají i známé osobnosti – například Selena Gomez, Meghan Trainor nebo Beyoncé. Nedávno se o tom přesvědčila i herečka Aimee Lou Wood, známá ze seriálů Sex Education a The White Lotus. Kritika mířila na její mezeru mezi zuby – přestože jde o zcela přirozený rys. V prostředí Hollywoodu je totiž běžné, že si i méně slavní herci a herečky nechávají uměle upravovat úsměv tak, aby přesně odpovídal uniformní šabloně dokonalých zubů. O to větší tlak pak dopadá na ty, kteří se rozhodnou zůstat autentičtí.
Body shaming není neškodná poznámka. Je to tlak, který zanechává stopy. Pokud vás zajímá víc, poslechněte si nový díl podcastu Stop anorexii. Najdete ho na Spotify, Apple Podcasts, YouTube nebo na webu Stopanorexii.cz.
