Nevím, jak dlouho vydržím. Při sobě jsem jen díky spoluvězňům, napsal Pavel Wonka ve svém dopisu. Stal se poslední obětí komunistického režimu v kraji

„S bráchou jsme neměli otce, takže jsme byli k sobě úplně přirostlý. Štve mě to, jak se o něm dnes mluví. Nikdo jiný z našeho rodu už není, kdo by hájil jeho čest, takže jsem k tomu odsouzen já,“ řekl v rozhovoru pro Paměť národa bratr Pavla Jiří Wonka.

Pavel Wonka se narodil 23. ledna 1957 ve Vrchlabí. Své dětství strávil především v obci Dolní Branná v česko-německé rodině. Už od samého dětství se ho komunistický režim přímo dotýkal. Jeho otec a dědeček byli obviněni ze spolupráce s gestapem. A i přes svědectví sousedů jim byl zabaven dům. Rodina byla následně několikrát okradena a jejich matka byla údajně znásilněna revolučními gardisty.

Otec zemřel těsně před Pavlovými prvními narozeninami. Celý život ho tak prakticky vychovávala sama Gertruda Wonková. „Byla v nás vypěstována zásada, že se můžeme spolehnout jen na nejbližší členy rodiny. Většinu času jsme trávili spolu, museli jsme bojovat jeden za druhého. Různé nespravedlnosti jsme pociťovali od narození. Nadávali nám, že jsme Sudetčíci, Gestapáčci a podobně,“ vzpomíná Jiří Wonka.

Pavel se stal advokátem chudých

Pavel Wonka se po škole stal automechanikem, chtěl však vystudovat práva. Režim byl ale proti – celkem třikrát se hlásil na právnickou fakultu, ve všech případech byla jeho přihláška zamítnuta. Rozhodl se proto, že se pustí do samostudia. Následně pak dával laickou právní pomoc všem, kteří ji potřebovali. I proto se mu říkalo „advokát chudých“.

Problém měl však v práci i s úřady. Velice často kritizoval například hospodaření a krádeže v podniku, který ho zaměstnával. Opakovaně ho začala zatýkat policie, přišel o práci a poprvé se setkal s osobní šikanou ze strany komunistického režimu.  

V roce 1989 dokonce jeden z důstojníků StB předložil list papíru, na kterém bylo napsáno, že se Pavel Wonka v roce 1983 zavázal ke spolupráci s orgány československé kontrarozvědky. Důkaz o tom, že by bylo tvrzení pravdivé a doklad pravý se však nikdy nenašel. I přesto byl uvězněn za velice tvrdých podmínek.

Nepomohla ani hladovka, režimu to bylo jedno

Pavla bratr Jiří se ho snažil vždy podporovat – jak finančně, tak psychicky. Společně s matkou se rozhodli držet hladovku poté, co byl odsouzen na 14 měsíců ve vykonstruovaném procesu ohledně rozkrádání majetku v socialistickém vlastnictví.

Protestně ji Jiří s matkou zahájili ve vstupní hale Kanceláře prezidenta republiky. Odtud je však vyvedla policie a na den zavřela do vazby. Po propuštění v hladovce pokračovali, nikoho to však nezajímalo. Pavel Wonka si tak doseděl celý trest ve věznici Plzeň-Bory.

Z vězně otrokem

Nejtěžší období zažíval Pavel Wonka v Minkovicích u Liberce, kde si odpykával trest za hanobení ČSSR, hanlivé výrazy o KSČ a urážky představitelů ČSSR a SSSR. Z vězně se však stal (prakticky přes noc) otrok.

V této věznici byli vězni využíváni k otrocké práci pro státní podnik Preciosa. Každý z vězňů musel pochodovat dvě hodiny na směnu, plnit nesplnitelné pracovní limity a na slovo poslouchat místní dozorce. Ti dokonce zavedli příděl potravin podle plnění pracovního plánu.

Po příjezdu do věznice Pavla Wonku bachaři několikrát zbili a odepřeli mu lékařské ošetření. Byl pálen cigaretami a několikrát mu dozorci zlámali prsty na rukou. „Skoro nikdy nebrečel, ale tenkrát měl slzy v očích. Byl zřízený, celý se klepal,“ vzpomíná na jednu z vězeňských návštěv jeho bratr.

Poslední dopis na rozloučenou

Ani pár dní před svou smrtí se Pavel Wonka nehodlal vzdát. Stále odmítal rozsudek ve vykonstruovaném procesu a odmítl se podrobit takzvanému ochrannému dohledu. Naopak, požádal o vystěhování do SRN, to však soudkyně u Okresního soudu v Trutnově zamítla a poslala ho do vazby, tentokrát už naposledy.

Do vazební věznice byl Pavel Wonka převezen v kritickém zdravotním stavu. Jen pár dní před svou smrtí tak poprosil spoluvězně, aby za něj napsal dopis. V něm stálo:

O tom, že byl Pavel Wonka opět uvězněn se dozvěděl jeho bratr s matkou až o dva dny později. Za dalších pár dní, 26. dubna 1988 v cele vazební věznice v Hradci Králové umírá na plicní a srdeční embolii. O jeho samotné smrti se jeho rodina dozvěděla za další dva dny. „Zavolal mi Václav Benda, že dostal za úkol od Petra Uhla, aby mi to sdělil,“ vzpomíná Jiří Wonka.

O smrti svého syna se Gertruda Wonková dozvěděla prakticky náhodou při nechtěném vyslechnutí rozhovoru dvou úředníků na poště. „Pane Čáp, tady máte telegram, odešlete ho. Pavel Wonka zemřel ve věznici. - No, aspoň to má odbyté, vždyť on byl pořád jen zavřený, řekl ten druhý,“ vzpomíná Jiří Wonka.

Pohřbu se zúčastnilo 2,5 tisíce lidí

Pohřeb Pavla Wonky se konal ve Vrchlabí 6. května a dorazilo na něj téměř 2,5 tisíce lidí včetně zástupců několika zahraničních ambasád. Proslov měli Vlasta Chramostová a Hana Jüptnerová, Stanislav Devátý četl řeč Václava Havla.

V roce 2013 dostal Pavel Wonka od prezidenta Miloše Zemana in memoriam medaili. O dva roky později vyznamenal Zeman i Ludvíka Karla, majitele sklárny Preciosa. Tedy podniku, který používal k otrocké práci vězně z Minkovic, z kriminálu, kde byl týrán i Wonka. Před listopadem už Karl v Preciose působil.

Jiří Wonka se prakticky celý život snaží očistit jméno svého bratra. Po roce 1989 se mu podařilo dosáhnout zrušení všech rozsudků, zatím ale nikdo z lidí, kteří jeho bratra odsoudili a týrali, nebyl potrestán.