Počasí dnes16 °C, zítra18 °C
Čtvrtek 28. března 2024  |  Svátek má Soňa
Bez reklam

Díky nadšení k archeologii vedl tým pracovníků, který se zajímal o nálezy z prusko – rakouské války

Zarytý archeolog, čerstvý doktorand a autor knihy, za kterou dostal před pár týdny od Ministerstva obrany ocenění. To je v bodech náchodský rodák Matouš Holas. V roce 2019 vedl pracovníky z Centra terénní archeologie při katedře archeologie filozofické fakulty Univerzity Hradec Králové, se kterým prozkoumával terén bojiště z roku 1866. I proto jsme ho zařadili mezi (ne)obyčejné.

Matouš Holas navštěvoval Střední průmyslovou školu stavební arch. Jana Letzela v Náchodě.

Matouš Holas měl vztah k historii odjakživa. Podle jeho slov i díky její oblibě u jeho rodičů. „Jelikož jsem se navíc narodil v Náchodě a vyrůstal na bojišti u Václavic a Vysokova, byl můj zájem o místní památky na bitvu u Náchoda z roku 1866 zcela jasný,“ říká.

Velmi dobře znal archeologa z náchodského muzea a ihned po svém maturitním studiu v oboru stavebnictví se rozhodl, že bude studovat archeologii. „Zaměření na památky z roku 1866 jsem v oboru archeologie zpočátku neměl jak uchopit, ale nakonec mě kolega Petr Hejhal z katedry archeologie přesvědčil o důležitosti tohoto tématu a potřeby jeho dalšího rozvoje, za což mu stále velmi děkuji,“ říká s vděčností.

Na katedře archeologie na UHK ukončil před měsícem obhajobou a závěrečnou zkouškou doktorské studium archeologie.

Ve studiu jsem se věnoval, jako i v minulých ročnících, výzkumu bojišť z prusko-rakouské války roku 1866, tentokrát z pohledu mezioborového přístupu k výzkumu (kombinace archeologie a historie).

Vedl tým pracovníků

Matouš vedl v roce 2019 pracovníky z Centra terénní archeologie při katedře archeologie FF UHK, se kterými nalezli řadu předmětů z doby prusko-rakouské války v roce 1866. K archeologickým artefaktům většinou přistupuje obecně jako k předmětu, který je nutné zachránit. „Zprvu se proto vždy jedná o radost, že se podařilo předmět nalézt. Druhým pocitem pak je zvědavost, protože konkrétně předměty z bojišť disponují informací, která je pro mě nejdůležitější. Tou je poloha, kde byly nalezeny. Proto téměř okamžitě po jakékoliv prospekci ihned sednu k počítači, získaná prostorová data si vynesu do mapy a začnu přemýšlet nad informací, kterou mě jejich umístění v terénu může přinést,“ vypráví se zájmem.

Tým čítal proměnlivě kolem pěti terénních pracovníků, se kterými se pustil do první řízené prospekce bojiště u Chlumu s čistě badatelského záměru s pomocí detektorů kovů. Jednalo se o projekt Specifického výzkumu, který nabízí fakulta pro své studenty. V projektu se komplexněji zabýval analýzou bojišť z roku 1866 a vyčlenil v něm i finance na práci s detektory kovů.

V Centru terénní archeologie pracoval do loňského března. Poté plynule přešel do Muzea východních Čech v Hradci Králové, kde pracuje dosud jako archeolog na archeologickém oddělení.

„Chtěl jsem přiblížit pomocí získaných nálezů události, jenž se děly kolem opevněného bodu, který byl součástí obranné linie rakouské Severní armády v bitvě u Hradce Králové. Tento bod, respektive místo v poli, bylo opevněno třemi objekty se zákopy a vály pro dělostřelce a vojáky. Dnes se stopy po zákopech nacházejí pod ornicí a v terénu již vidět nejsou. Jejich mohutnost ale nedokázala postupující pruské gardisty zastavit, a tak byly zákopy mezi Chlumem a Máslojedy brzo dobity. Nám se díky i dalším dobrovolným pracovníkům s detektory podařilo lokalizovat přesné místo odkud vedlo palbu celkem šestnáct rakouských děl a kudy gardisté útočili,“ vysvětluje s nadšením.

Při bádání narazili i na ostatky muže z 19. století

Na jedné z parcel v obci Lípa u Hradce Králové, odhalili pomocí detektorů před stavbou rodinného domu místo dopadu a exploze dělostřeleckého granátu pruské armády. „Za zmínku stojí i náš výzkum ostatků mrtvého muže v Rozběřicích, který byl nalezen během hloubení základů pro bazén jednoho domu v obci. Zřejmě se jednalo o oběť války 1866. Navíc možná z řad civilních obyvatel,“ sděluje.

Experimentálnímu výzkumu doslova propadl

Slovo experiment ve svém vědeckém tématu použil poprvé loni pro potřeby disertační práce. Zaměřil se konkrétně na používání ruční palné zbraně systému Lorenz vz. 1854, kterou v roce 1866 výhradně používala rakouská armáda. „V první části jsem simuloval nabití střely do zbraně a její vyjmutí ve chvíli kdy dojde k selhání výstřelu, což se nejčastěji dělo kvůli vlhkosti střelného prachu. Druhou části experimentu byla samotná střelba na různé druhy překážek. Vrcholem experimentu byla střelba na část vepřového skeletu s cílem zjistit, jak se střela zdeformuje, pokud narazí na tkáň a kost. Tento druh experimentální střelby proběhl za těchto podmínek v našem vědeckém prostředí zcela poprvé a podobným experimentům se chci věnovat zcela určitě i v budoucnu, protože jejich provedení není zase tak náročné a výsledky jsou zcela nezvratitelné."

Na bojištích objevili tisíce nálezů

Díly detektorům kovů vyzvedl s pracovníky z různých bojišť tisíce nálezů. Nálezy se objevují i v rámci záchranných archeologických výzkumů, které probíhají před výstavbami. „Aktuálně se ve své pracovní náplni v archeologickém oddělení Muzea východních Čech v Hradci Králové, zabývám především provádění detektorových prospekcí na lokalitách z období novověku. Muzeum totiž v posledních letech obecně cílí na osvětu a na vedenou spolupráci s majiteli detektorů kovů ve své kampani „Jak nalézat a neničit.“

Prvním z úspěchů muzejního týmu na bojištích, byl například nález dopadových prostorů dělostřelecké palby rakouské armády na bojišti u Svinišťan.

S týmem prozkoumával část bojiště detektory kovů v rámci výstavby obchvatu Jaroměře, kde byl později proveden záchranný archeologický výzkum sdružením tří institucí (Univerzita v Hradci Králové, Muzeum Náchodska, Eurovia). Další nálezy byly uskutečněny i v rámci záchranných výzkumů muzea ve Smiřicích, hradeckých Kuklenách nebo i Svobodných Dvorech. Nalezené předměty demonstrují jak velkou plochu události z roku 1866 dokázaly poznamenat ať už se jednalo o pohyb vojska v polních táborech před bitvou, samotný bitevní střet nebo i jejich ústup k Holicím a Vysokému Mýtu. „Posledním rozsáhlým průzkumem byly prostory budoucí trasy dálnice D11 ve směru k hranicím s Polskem, odkud jsme získali významný soubor předmětů především z bojišť od Trutnova či Stříteže,“ doplňuje.

Od roku 1866 k dalším etapám historie

Velkou část života Matouše Holase zabírá zájem o militární historii z různých období. Vědecky se sice zaměřil na rok 1866 ale začíná se prokousávat i k jiným etapám historie. Především k té regionální, která ovlivnila strukturu nálezů, s nimiž se v oboru setkává. Uvedenému období se věnuje i z pohledu oživení historie války 1866 pomocí rekonstrukce uniformy konkrétní armády a života prostého vojáka té doby v ní.

Matouš se zaměřuje na tu nejpočetnější složku rakouské armády, kterou byla v roce 1866 řadová pěchota, v jejichž řadách sloužilo vysoké procento východočechů. „Myslím si, že je to ideální medium pro osvětu. Navíc mohu poznatky z archeologie promítnout do této formy rekonstrukce uniformy či osobních předmětů vojáka, a naopak použít věrné kopie výstroje či výzbroje třeba právě v archeologickém experimentu,“ vysvětluje, důvod svého koníčku.

Archeologií je ovlivněn více, než by si myslel. „Čím dál více mě zajímají přírodní materiály a jejich užití v dnešním životě, protože v podstatě s jejich fragmenty archeolog pracuje dnes a denně. Vlastě celkový vztah k přírodnímu prostředí se u mě zcela změnil. Po letech strávených studiem a bydlením v Hradci Králové jsem se totiž opět vrátil do vesnického prostředí a do přírody, která mě stále oslovuje a v které nacházím potřebný odpočinek,“ říká.  

Cíle do budoucna

Matouš by se v budoucnu rád věnoval záchraně památek na válečný konflikt z roku 1866. „Pokud mám definovat svůj sen, tak tím je rozhodně v mých očích pokračující výzkumná tradice archeologického bádání této války nejen v Královéhradeckém kraji, ale také spolupráce jinými vědci. Válka se totiž stala osudnou pro tisíce mužů, kteří v ní bojovali a pokud je archeologie často jediný obor, který dokáže bezejmenné vojáky ve zkoumaných hrobech identifikovat, mělo by se jim dostat patřičné pozornosti a především piety,“ zakončuje náš rozhovor Matouš Holas.

Matouš Holas psal ve své bakalářské práci o vyhodnocení nalezených válečných hrobů v Královéhradeckém kraji. Od roku 2003 bylo postupně nalezeno několik hrobových situací v různých místech kraje, ale žádný archeolog je blíže nevyhodnotil. Proto se do této práce pustil Matouš Holas. Bylo to bílé místo ve výzkumu podobných novověkých hrobů přímo z bojišť. V diplomové práci se zaměřil na výzkum bojišť z roku 1866 obecněji a více metodicky, protože metodika rovněž v archeologickém povědomí chyběla. V ní prezentoval již své výzkumy pomocí geofyzikálního měření, kterým je možné sledovat díry v zemi pod ornou půdou. V jeho případě zmíněné zákopy u Chlumu. Svoji práci vydal i v rámci ediční rady UHK a shodou okolností byl před pár týdny oceněn Ministerstvem obrany za vydání této knihy a za přispění do problematiky ochrany památek na válku 1866.

Hodnocení článku je 88 %. Ohodnoť článek i Ty!

Foto archiv Matouše Holase

Štítky Matouš Holas, UHK, Ministerstvo obrany, ocenění, archeolog, koníček, D11, archeologie, válka, výzkum, historie, Univerzita Hradec Králové, Armáda Rakouska, Náchod, Hradec Králové, Muzeum východních Čech, prusko-rakouská válka

Komentáře

Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.

Díky nadšení k archeologii vedl tým pracovníků, který se zajímal o nálezy z prusko – rakouské války  |  (Ne)obyčejní  |  Drbna  |  Hradecká Drbna - zprávy z Hradce a okolí

Můj profil Bez reklam

Přihlášení uživatele

Uložené články mohou používat pouze přihlášení uživatelé.

Přihlásit se pomocí GoogleZaložením účtu souhlasím s obchodními podmínkami, etickým
kodexem
a rozumím zpracování osobních údajů dle poučení.

Zapomenuté heslo

Na zadanou e-mailovou adresu bude zaslán e-mail s odkazem na změnu hesla.